Obecné metody analýzy bojových aplikací v klasických sestavách

S problémem správného analyzování aplikací ve formách se setkal snad každý kdo cvičí bojová umění obsahující individuální sestavy.

Formy se dají rozdělit do dvou skupin. Za prvé "principialní" sestavy které jsou vytvořeny tak, aby učily jisté speciální dovednosti - např. dýchání, speciální metodu přemisťování nebo zatínání a uvolňování určitých svalových skupin. ( třeba Siulumtao z Wingchun, Tidsitkuen z Hung Gar , Saamchin z Bílého jeřába , cvičení prvků a zvířat z Xingyi nebo chození ve statických pozicích v Pakua). Druhou skupinou jsou "technické" sestavy, které vyučují reakce na konkrétní bojové situace. V tomto případě je představování si bojové aplikace pro cvičení sestavy podstatné.

Jsou sestavy, které byly původně vytvořeny jako dvojformy a dodnes se tak cvičí. Cvičí-li se pak individuálí forma není s chápáním aplikací problém. Problém nastává u forem, které nejsou zřetelně principiální a ani k sobě nemají opozitní sestavu - což je většina dnes cvičených.

Tento typ sestav vznikal tak, že rodina nebo mistr měli své oblíbené techniky nebo finty, které časem sami (nebo další generce) žáků pospojovaly do sestav.

Díky přirozenému modifikování a někdy ne zrovna hlubokému předávání se původní aplikace mnohdy nezachovaly. U mnoha sestav se ani nevyučují, případně jen zlehka nastíní, aby si cvičící uvědomil, že se pohyby dají nějak použít.

Je pak na každém, aby pohyby analyzoval sám a vytvořil si sobě vyhovující aplikace, které bude schopný si při cvičení sestavy představovat (a tím mít ze cvičení sestav maximální účinek pro bojovou praxi). Tento proces je jistě přínosem, protože nutí cvičícího, aby zapojil "hlavu".

Ovšem existují určitá úskalí, kterým je třeba se vyhnout.

V zásadě jsou čtyři úrovně, které jsou pro aplikace podstatné:

1.Smysluplnost - je obtížná věc, protože některé techniky se můžou zdát různým lidem praktické a jiným zase nepraktické. Je to asi individualní otázka, ale přesto se dá držet několika obecných rad:

- Je třeba, aby byla aplikace co nejjednodušší ( tzn žádné přechyty, přetáčení, mezipolohy).

Nejlepší pomůckou je cvičný boj při kterém se techniku snažíte přesně použít.

- představte si mistra, který sestavu vytvořil a dobu ve které žil (vžijte se do něj), uvědomte si, že se snažil vyučovat techniky pro boj na život a na smrt, rozhodně by asi nechtěl posílat své žáky na smrt. Reálný boj je otázkou jedné techniky nebo krátké logické kombinace. Jakýkoliv intelektualismus není v tomto případě na místě.

2.Dodržování zásad stylu - každý styl má své obecné zásady, které lze vysledovat ve většině používaných technik (např. Taiji - lepení, využívání síly soupeře, měkkost a plynulost, práce s těžištěm soupeře). Na každý pohyb lze vymyslet větší množství aplikací, ale vždy by měla mít přednost ta, která se nejvíce blíží ideálním principům a filozofii stylu.

3. Celistvost sekvence - v podstatě každý sebemenší pohyb se dá nějak aplikovat - to ovšem není cílem, protože přehršel aplikací se dá jen těžko zapamatovat a navíc nelze předpokládat, že jsou lidé, kteří cvičí sestavu a představují si v jednu chvíli několik rozdílných aplikací najednou.

Většina sestav je dělená na určitý počet forem (sekvencí) - např 10 forem tantui, 88 forem taiji.

Toto dělení je dle mého názoru pozůstatkem jednotlivých (uzavřených) bojových sekvencí.

Proč by někdo dělil sestavu bez důvodu? Přijmeme-li tento fakt, pak lze tvrdit, že každá jednotlivá sekvence (forma) by měla být souvislou technikou (tedy ne několik různých technik).

4. Co největší možná podobnost techniky cvičené individuálně a při bojovém využití.



Aplikaci je třeba vybrousit co nejblíže k ideálu ve všech předešlých oblastech a pak ji souběžně se sestavou stále nacvičovat. V případě, že je vhodných aplikací několik, je dobré se shodnout pouze na jedné a té se držet. Protože nácvik sestavy s představou aplikace zvyšuje schopnost danou technikou zareagovat v boji. Tato schopnost je přímo úměrná počtu opakování. Z toho plyne, že

je-li aplikací víc na jeden pohyb, "ředí" se požadovaný výsledek.