EMEI A KUNGFU



Emeiské styly kungfu, vycházejí (mnohdy pouze podle pověstí) z klášterního komplexu v horách Emei. Jde o Buddhistické centrum západních provincií Číny. Někteří autoři uvádějí Emei

(někdy též Ermei nebo Omei) jako třetí hlavní větev bojových stylů, vedle Wutangu a šaolinu.

Obecně se tak však řadí všechny styly západních provincií, hlavně ze Sečuanu. Nebo i varianty klasických stylů, které byly v Sečuanu časem lehce změněny (např. Emei Pakua)

Dá se říct, že díky pozdějšímu vzniku těchto stylů, jde většinou o kombinaci šaolinského a wutangského přístupu. Většinou tyto styly rozvíjejí bojové schopnosti ruku v ruce s kultivací zdraví.



Mezi nejrozšířenější styly Emeiské větve, patří :



1. Styl ohnivého draka (Huo Long Pai)

Říká se, že ho vymyslela dcera posledního Mingského císaře ve spolupráci s Gu Tinglinem, který byl stále věrný svrhlé dynastii. Vycházeli z pozorování bojujících opic.

Později se díky tomuto stylu ubránili staří mnichové z Emei vojsku Mandžuů, čímž se tento styl stal slavným široko daleko.

Sestava Ohnivého draka obsahuje 160 forem. Vyznačuje se rychlým otáčením pasu při současné svižné práci nohou. K vyvinutí síly se využívá vnitřní energie, po tom co je zkoncentrována.

V aktuálním boji je snaha o využívání protivníkovi síly proti němu samotnému.

K útokům se často využívá úder "tajného meče" (ukazovák a prostředník, ostatní prsty jsou sevřené). Útoky směřují na citlivé body.



2. Styl Emeiského draka (Emei Long Quan)

Je založen na imitaci pohybů mýtického draka, je dost odlišný od stylu Ohnivého draka.

Pohyby jsou spíš prudké a více přímé.





3. Styl mečové ruky (Jian Shou Quan)

Jde o styl založený na útocích na citlivé body (Dim Mak, Dian Xue). Většina technik je prováděna ve formaci "Tajný meč" (ukazovák a prostředník, ostatní prsty jsou sevřené).

Postoje jsou stabilní, žadné skákání a akrobatické kousky. Ruce vystřelují jako pružiny k překvapivým útokům po několika fintových pohybech. Sestava je kratší, tak 60 - 70 forem, cvičí se dost rychle (trvá tak 2 minuty).



4. Styl Bazi (Bazi Quan)

Bazi je jméno státního útvaru, který existoval na území dnešního Sečuanu v dávné hiostorii.

Tento styl se mezi lidmi ze Sečuanu těší velké oblibě. Sestavy jsou krátké a rychlé.

Obsahují jednoduché pohyby, cvičené v pravidelném rytmu. Techniky jsou stavěny tak, aby prudce a rázně zastavili útočníka, který se na nás sápe máchavými pohyby. Síla vychází z nohou.

Postoje jsou přirozené a stabilní.



5. Styl Zhiwu (Zhiwu Quan)

Známý také jako Liang Shan Quan. Podle legendy vznikl mezi hrdiny a bojovníky, jejichž příběhy jsou popsány v románu "Příhody z jezerního břehu". Do Emei tento styl přinesl mnich Shendeng.

Protože cvičil vždy zásadně v poledne (Wu) a o půlnoci (Zhi), dostal styl své dnešní jméno podle tohoto jeho zvyku. Styl je založen na teorii útoku na soupeřovu centrální línii (a ochraně vlastního centra - podobně jako ve WingChun)



6. Emei Mei Hua Quan (styl Švestkového květu)

Tento styl je variantou Mei Hua z východu. Mistr Zhao Beitao studoval několik různých škol tohoto stylu a časem si vytvořil vlastní školu. Sestava má víc jak 100 forem. V pohybech se střídají plynule útočné a obrané techniky. Vše je prováděno v rychlosti.

7. Styl Pěti tygrů (Wuhu Quan)

Styl vychází z pěti charakteristických pohybů tygra. Je založen na síle a prudkosti.

Sestava obsahuje 60 forem. Techniky jsou prováděny s velkým nasazením v pravidelném rytmu.

Důraz je kladen na koordinaci nohou a rukou. Dá se cvičit také jako dvojforma.

8. Zhao Qishi Quan (pěst 7 hvězd rodiny Zhao)

Velmi populární styl ve městě Chengdu (hlavní město provincie). Pohyby jsou rozmáchlé, otevřené a poměrně dosti silové. Cvičí se ve velké rychlosti.



9. Quo Zhi Quan ( Styl "Na blízko" )

Tento styl vyučoval na konci dyn. Qing velmistr Shou De. Obsahuje 24 forem.

Techniky jsou charakteristické používáním jedné ruky pro útok i obranu. Efektivnosti se dosahuje

uvolněním rukou v kombinaci s rychlou prací nohou.