Životopis velmistra Gu Ru Zhanga (Ku Yu Cheung)

Po zničení severního Šaolinu založil jeden z mnichů učitelů jednu z liníí, která se vyvíjela takto - Zhi Yuan - Feng Shaochen - Xu Weisan - radina Yan. V rodině Yan byl styl severního šaolinu (Bei Shaolin) předáván z generace na generaci. Rodina Yan používala šaolinského umění při provozování soukromé bezpečnostní agentury doprovázející obchodní karavany. Hlava rodiny Yan Bo předal všechny své znalosti svému vnukovi Yan Jiwenovi, který později převzal vedení rodiného podniku. A byl tak úspěšný v boji s bandity, že se rodinný podnik velmi rozrostl a stal se velmi vyhledávaným.

Při jedné z cest napadl karavanu, kterou Yan Jiwen doprovázel, obávaný lupič Gu Hu.a jeho banda. Gu Hu byl velmi obávaný bojovník se železnou tyčí a obvykle vyzval vůdce karavany na souboj, s tím, že prohraje-li on - může karavana odejet a naopak vyhraje-li vezme si všechno zboží. Yan Jiwen neměl moc na výběr, protože měl jen málo mužů a proti přesile banditů by neměli žádnou šanci. Musel tedy výzvu přijmout. Gu Hu byl mistrem Šaolinského Liu He jehož specializací je tyč. Yan Jiwen zas mistrně ovládal 24 metod Šaolinského kopí.

Když začali bojovat, byl Yan Jiwen velmi překvapen, protože hned poznal, že má proti sobě Šaolinského bratra. Nicméně bez problému odrážel útoky a Gu Hu brzy pochopil, že na Yana nemá, dostal strach a uprchl. Yan byl štasten, že porazil obávaného lupiče, ale stále musel myslet na to jak se z Šaolina mohl stát lupič.

Karavana se tedy vydala znovu na cestu. Po cestě do nejbližšího města musela projít rozsáhlým lesem. V tomto lese bylo nachystáno od Gu Huových mužů mnoho pastí a Yan se do jedné neštastnou náhodou chytil (byl vytažen za nohu na strom). Jeho muži se ho snažili zachránit, ale byli odehnáni bandity. Zdrcení Yanovi pomocníci spěchali pro pomoc do blízkého města.

Když seděli v čajovně, kde probírali svoje možnosti, seděl s nimi náhodou u jednoho stolu Gu Lizhi - momentálně vůdce jedné z karavan do Nankingu. Vyslechl jejich rozhovor a nabídl jim pomoc. Druhý den se vydali ke Gu Huově pevnosti. Nejprve zneškodnili stráže a pak se demonstrativně Yanovi pomocníci ukázali před branou pevnosti.

Rozuření bandité se je jali pronásledovat. Yanovi pomocníci chytili Gu Huova vnuka a zabili ho. Pak se oklikou vrátili k pevnosti i s jeho mrtvolou a začali posměšně řvát na Gu Hua, aby vylezl a rozdal si to s nimi. Gu Hu sebral svou milovanou železnou tyč a rozuřen k nepříčetnosti vyšel ven z pevnosti. Yanovi pomocnici však rychle utekli a když se Gu Hu obrátil k návratu do pevnosti, stál tam připravený Gu Lizhi. Ihned se pustili do krutého souboje. Gu Lizhi poznal, že vůdce banditů používá šaolinské techniky a tak trochu ubral, aby nemusel šaolinského bratra zabít. Gu Hu také brzy poznal, že nemá nejmenší šanci a tak utekl, sedl na koně a chtěl uject. Gu Lizhi vystřelil za banditou šíp, ale tak, aby zasáhl jenom koně.

Kůň však spadl tak nešťastně, že rozdrtil Gu hua pd sebou. Gu Lizhi byl z toho, že zabil Šaolina celý špatný. Mezitím však pozabíjeli Yanovi muži zbylou posádku pevnosti a osvobodili svého vůdce Yan Jiwena. Yan Jiwen poděkoval Gu Lizhimu za záchranu a slíbil mu, že mu ji někdy oplatí. Poté se obě karavany rozešly, každá svým směrem.

Gu Lizhi vlastnil celkem úspěšnou agenturu v Nankingu. Byl známým bojovníkem ovládajícím techniky Tantui a boj s kopím. Během své kariéry pozabíjel mnoho banditů a šermířů.

Protože byl sám analfabet - rozhodl se, že nechá své tři děti klasicky vzdělat. Jedním z jeho dětí byl Gu Ruzhang.

Když bylo Gu Ruzhangovi 7 let byl poslán do privátní školy. Ve dvanácti letech ho jeho otec začal zasvěcovat do bojových umění. Nejprve se učil 10 forem tantui - což byl podle jeho otce

nejlepší základ bojových schopností.

V roce 1904 Gu Lizhi onemocněl a záhy zemřel. Před svou smrtí řekl svým synům, že chtějí li být vynikajícími bojovníky, musí vyhledat jeho přítele Yan Jinwena, protože on je nestihl zdaleka všechno naučit. Po smrti Gu Ruzhangova otce uzavřela jeho matka podnik a odstěhovala se i s rodinou do rodné vesnice. Gu Ruzhang pokračoval se cvičením pod dohledem své matky až do svých 16 let, kdy odešel do Nankingu na střední školu. Zde se velmi zpřátelil s jedním spolužákem jménem Ba Jingxiang. Po dvou letech došel k názoru, že mu škola nic nepřináší a tak se rozhodl, že vyhledá přítele svého otce Yan Jinwena. Jeho kamarád Ba chtěl jet s ním a tak přemluvil rodiče, aby jim cestu a pobyt u mistra sponzorovali.

Po několika dnech dorazili do vesnice rodiny Yan. Když se zeptali jednoho malého chlapce, kde Yan Jingwen bydlí, odpověděl -"to asi myslíte -Yana Velké kopí - a odvedl je do jedné rozlehlé usedlosti. Na všech stěnách visely nejrůznější zbraně, na dvoře bylo několik dřevěných panáků, na zemi u zdi byla různá kamená posilovadla. Jakýsi starý muž ze kterého čišela velká moudrost, vyučoval na dvoře několik žáků bojovým technikám. Gu Ru Zhang a Ba Jingxiang ihned poznali, že je to mistr Yan Jinwen a hned se mu představili. Yan byl velmi potěšen a zároveň posmutněl, když vyslechl Guovo vyprávění o skonu jeho otce. Oba kamarádi byli následujícího dne oficiálně přijati za Yanovi žáky. Následujících 6 měsíců se zdokonalovali v sestavě tantui - základní sestavě severního Šaolinu. Po půl roce se Yan dostatečně přesvědčil, že srdce obou přátel dostatečně planou pro bojová umění a začal je postupně zasvěcovat do úplného systému rodiny Yan. Oba kamarádi byli bystří a pilní a tak dělali velké pokroky.

V 9 roce učení dostal Ba Jingxiang dopis od rodiny, ve kterém byl volán zpět do Nanjingu, protože jeho otec těžce onemocněl a bylo potřeba převzít vedení rodiného podniku.

Gu Ru Zhang pokračoval v tréninku sám. V roce 1921 ( jako 27 letý - po 11 letech tréninku u Yan Jingwena dosáhl mistrovské úrovně v severnim Šaolinu, ovládání vrhacích zbraní, speciální technice "Dlaň rudého písku" a qikongu zvaném "Železný košile") dostal dopis od rodiny, že jeho matka zemřela a oba jeho sourozenci se oženili. Guovi se začalo stýskat po domově a tak se rozhodl odejít. Dal mistrovi zbohem a odjel do Nanjingu, kde vyhledal svého přítele Ba Jingxiana a oba zase začali společně cvičit. Ba se specializoval na cvičení s těžkými zbraněmi (vidle a Kuan tao). Gu Ru Zhang zase na lehké zbraně, především na kopí.

Odtud pochází jeho ranná přezdívka "Bůh kopí". Postupně se Gu stal uznávaným odborníkem a vyhledávaným učitelem v širokém okolí.

V roce 1925 se odstěhoval do jihočínského Kantonu, kde dostal úřednické místo.

V té době zrovna přijel do Kantonu ruský cirkus, který dal po městě rozhlásit, že kdo vydrží tři kopnutí od koně, vyhraje 1000 $ ve zlatě. Nepřihlásil se nikdo, kromě Gu Ru Zhanga, který si chtěl udělat malou reklamu.



O těchto událostech vypráví doktor Huang - pozdější Guův žák takto:

"Bylo mi tehdy 13 let. Pamatuji si, že Gu Ru zhang udělal s rusy dohodu, že mu nemusejí dávat peníze, ale že přežije-li - může koně jednou udeřit dlaní.. Rusové souhlasili a já si v den exhibice koupil lístek za 3$ - což v té době byla dost slušná suma. Bylo tam moře lidí, vojáků a policistů. Moderátor utišil dav a akce začala. Do arény vstoupil Gu a jal se cvičit speciální qikungové cviky - Tun Qi. Když byl hotov přivedli velkého koně. Kůň zadním kopytem udeřil Gu Ru Zhanga do hrudníku. Gu se trochu zapotácel. Všichni byli nadšeni. Gu se vrátil za deset minut a připravil se na druhý kop. Když kůň kopl odlétl Gu asi dva metry do zadu.

Dav šílel nadšením. Když se Gu vrátil po třetí, kopl kůň tak silně, že Gu spadl na zem a zůstal chvíli ležet. Po chvíli však vyskočil a nebylo na něm nic znát.

Po chvíli obešel koně a dlaní ho udeřil do zadku. Kůň se zapotácel a padl jako podťatý.

Později bylo při pitvě zjištěno, že měl úplně roztrhané vnitřnosti.

Gu Ru zhang se stal díky této příhodě velmi populárním a dostal přezdívku "Hrdina ze San Shiangu". V roce 1928 přijel do kantonu slavný ruský boxer, aby vyzval Gu Ru zhanga na souboj. Gu výzvu přijal a počítal, že budou bojovat standartním Lei Tai způsobem.

Toho se ale rus obával, protože slyšel o Guově vynikající technice nohou a tak navrhl souboj podle pravidel evropského boxu - bez kopů. Gu nakonec pravidla přijal. Mě tehdy bylo 16.

Předváděl jsem před zápasem nějaké sestavy. Pak nějaký zpěvák zpíval nějakou ruskou píseň.

Rus zvedl několik ohromných balvanů. Gu Ru Zhang si zase otočil železnou tyč kolem zápěstí a zase jí narovnal. Pak začal zápas. Rus útočil jako divý a Gu jenom uhýbal. Rusa to vytočilo a začal útočit ještě zběsileji. Nakonec v jednu chvíli Gu vypálil prudký úder na rusovu hlavu a rus padl jako podťatý. Všem bylo zřejmé, že nebýt rukavic, byl by rus mrtvý. Gu byl vyhlášen vítězem. Když se rus probral požádal Gua, aby ho přijal za žáka."



V říjnu roku 1928 se vláda rozhodla spojit všechny provincie pomocí bojového umění, jakožto společného kulturního mostu. Bylo založeno Národní centrum umění (Guo Ming Dong), které mělo za cíl pořádat semináře a výměnu poznatků ze všech bojových stylů.

Od Taipingské revoluce nebyly v zemi pořádány žádné velké bojové turnaje.

Proto, když byl v Nanjingu vyhlášen "První národní turnaj" na který bylo sezváno mnoho mistrů z celé číny, očekávala celá veřejnost tuto událost s velikým zájmem.

Mnoho mistrů odmítlo účast a poslalo své nejlepší žáky.

Turnaj byl rozdělen do dvou sekcí - bojové a demonstrační. V demonstrační se předváděli sestavy se zbraní i beze zbraně. Vítězem se stal mistr Keng Te Hai cvičící styl Tai Shing za svou sestavu s tyčí. Velice zábavným momentem byla příhoda, kdy mistr Pakua Fu Zhensong cvičil točení Pakua tak vehementně, že se pod ním rozpadlo pódium a on odstředivou silou doslova vylétl ze cvičiště. Vyjma zasažené ješitnosti se mu však nic nestalo a později byl dokonce zařazen do skupiny "5 tygrů severu".

V bojové divizi docházelo ke krutým soubojům. Gu se celkem bez problémů probojoval do užšího výběru, mimo jiné přes obávaného Pakua mistra ovládajícího techniku "Jedovaté dlaně". Jak se však turnaj blížil ke konci začaly být souboje tak kruté, že se organizátoři dohodli turnaj ukončit, protože těžké zranění ani smrt některého z mistrů by zamýšlené popularizaci wušu neprospěla. Zbývající závodníci byli vyhlášeni jako vítězové a tito finalisté si nakonec zvolili Gu Ru Zhanga jako nejlepšího bojovníka turnaje. Generál Zhang Zhiqiang nakonec jmenoval z řad finalistů instruktory armády a instruktory hlavních provinčních škol.

Gu Ru Zhang byl přidělen do Chiangnanu, kde vyučoval Severní Šaolin. Později byl pozván do nově otevřeného Kuošu centra v Kantonu, jehož se také stal nakonec ředitelem.

Gu sestavil technický program svého stylu z 10 principiálně nejdůležitějších sestav z různých severních stylů. Tento systém později známý jako Severní Šaolin (Bei Shaolin) je v současné době velmi rozšířen v Číně, v USA i v Evropě.