Rozhovor s mistrem Liu Shouqienem (2.díl)
O: Jací byli nejhorší protivníci se kterými jste bojoval a jaké styly cvičili ?
Liu: Dvakrát v životě jsem byl opravdu drsně poražen. Hned po válce jsem se utkal
s mužem, který byl mistrem stylu kudlanky nábožné a zároveň zkušeným zápasníkem
Shuai Chiao. Byl klidný, přímý a nekompromisní - vražedná kombinace stylů a
charakteru. V 90-tých letech, kdy jsem znovu začal jezdit do Číny, jsem se snažil
vypátrat kam se tento skvělý bojovník poděl. Zjistil jsem, že během Kulturní
revoluce se nemohl dívat na řádění Rudých gard a při jednom z incidentů se postavil
na ulici za nějakého muže. Po následné potyčce odvezli 25 gardistů do nemocnice
a tento skvělý člověk putoval do komunistického lágru, kde později zemřel.
Podruhé jsem byl opravdu krutě poražen při jednom ze zápasů v Indonézii.
Bojoval jsem s mužem kterého přezdívali "Řezník" Lee a který pracoval pro jednu
zdejší Tongu (obdoba jap. Yakuzy). Z toho zápasu jsem se léčil ještě měsíc.
Ovládal dokonale styl Choy Lee Fut a byl to opravdu zlý člověk bez jakýchkoliv skrupulí.
Bylo jasné co je jeho "normální" pracovní náplní. Zápasit chodil, aby se "jenom" odreagoval.

O: Mohl by jste nám říct co jsou nejhorší chyby během boje a jak se jich vyvarovat ?
Liu: Takových chyb je spousta. Největší jsou asi strnulost (rigidita), strach z úderu,
nerozhodnost, a zmatkovitost.
Co se týče fyzické rigidity pak je to hlavně otázka kroků (přesouvání se) a neschopnost
uvolnit paže a ramena. Špatně však působí i psychická rigidita. Obě, fyzická i psychická
rigidita na sobě závisí, odvíjejí se jedna od druhé.
Obojího se lze zbavit meditací a uvolňovacími cviky. Dobré je také stání v pozicích.
Strach z úderu není jen strach z toho že mě někdo uděří a že to bude bolet, ale často
i strach uděřit protivníka. Tento typ strachu je v nás hluboce zakořeňen a v podstatě
se ho nelze úplně zbavit. Jde si však na něj zvyknout. K tomu slouží otloukací
cvičení.
Nerozhodnost a zmatkovitost lze odnaučit pravidelným cvičení dvojsestav. Bojovník si
zvykne přesně a rozhodně provádět kompletní techniku.

O: Je důležité cvičit individuální sestavy ?
Liu: Určitě. Cvičení sestav bojovníka rozvíjí v několika aspektech. Jednak ho naučí
koordinaci, dále rozvíjí sílu, rychlost a přesnost a samozřejmě tím nejdůležitějším
je drilování konkrétních technik. Můžete namítnout, proč tedy necvičit pouze
jednotlivé techniky - to ostatně v některých stylech také tak je. Cvičení sestav
je totiž zábavnější a lépe zapamatovatelné. Je to jako rozdíl mezi tím naučit se nějaké
věci pomocí jednotlivých pouček nebo pomocí zveršovaného příběhu - co se vám bude
pamatovat lépe ? Každá sestava je jakýsi uzavřený celek skládající se z historické,
energetické a informační úrovně. Jejím cvičením se přesouváte do specifické
atmosféry, kterou do sebe jejím cvičením čerpáte.
Sestavy ale nejsou to nejdůležitější, musíte cvičit i jiné věci. Na západě jsem se
často setkal se školami, které cvičili jen rozhýbávání a sestavy - to rozhodně
nestačí.

O: Jak je důležitá síla a rychlost ?
Liu: Když jste mladí a začínáte, nemáte tak nadrilované techniky a takové zkušenosti.
musíte to dohnat sílou a rychlostí. Čím jste starší, tím jste přirozeně stále méně
silnější a rychlejší, ale zase jste zkušenější a máte techniky více nadrilované.
Přehnané pěstování fyzické síly v pozdějších letech cvičení vede ke strnulosti.
Rychlost a síla jsou však také dost relativní pojmy. Když cvičím se svými mladými
žáky sestavu, začneme stejně, ale já ač cvičím v klidu skončím dříve. Moji žáci
se snaží cvičit souběžně se mnou, ale nestíhají to a jsou po docvičení zpoceni a udýcháni.
Jak to že to tak je ? Rychlost v bojových uměních není o rychlosti provedení jednotlivých
technik. Mnoho mistrů Taiji bylo a je skvělými bojovníky přesto, že techniky nacvičují
extrémně pomalu. Rychlost v kungfu je spjata s čistotou a plynulostí. Plynulost závisí na uvolnění a na psychickém "plynutí". Stejné je to se sílou.
Jak je možné, že může 80 ti letý mistr odhodit muže kolem 30 let.
je to díky dokonalé znalosti techniky, cítění těžiště a umění "zakořenit se", které
také souvisí s psychikou.

O: Čeho si na svých žácích nejvíce vážíte a které vlastnosti se vám nelíbí ?
Liu: Vážím si přirozenosti, přátelskosti, klidu a schopnosti žít se svým okolím v harmonii.
K tomu se také snažím své žáky vést. Také obdivuji cílevědomou pracovitost a
schopnost používat selský rozum (common sense). Nesnáším hádavost, netoleranci,
pýchu a nedostatek respektu obecně. Bohužel tyto špatné vlastnosti jsou v bojových
kruzích dost rozšířené.

O: Jste příznivcem pojetí bojových umění jako moderní sportovní disciplíny ?
Liu: Rozhodně ne. Tradiční bojová umění a moderní sportovní bojová umění jsou
dvě zcela odlišné věci. Co se stane s tradičním bojovým uměním pokud začne být chápáno
a vyučováno jako sport je jasně vidět na příkladu japonského Karate a hlavně Judo.

O: Mohl by jste nám říci, proč jste se začal hlouběji věnovat buddhismu a taoistickým
naukám ?
Liu: Víte život je velmi tvrdý a čas rychle běží. Čím jste starší, tím více si
toto uvědomujete. Duchovní nauky mají tu vlastnost, že do života vnáší smysl,
krásu a tajemnost, která váš život "obarví". Myslím, že každý kdo se věnuje bojovým
uměním, jednoho dne dosáhne bodu, kdy se jeho zájem přesune blíže ke spirituální
stránce života a světa. To je myslím přirozený vývoj.