Zázračná kočka

převzato z kompilace ZEN 3 vydané v roce 1989 nakladatelstvím CAD PRESS



V domě mistra šermu Shokena řádil obrovský potkan. Mistr, jehož otravovaly kousky stále dotěrnějšího zvířete, vzal svou kočku dovnitř domu a uzavřel dveře. Potkan se však nezalekl - pokousal milou kočku tak, že se dala s hrůzou na útěk. Mistr si tedy půjčil od sousedů několik udatných koček a zavřel je ve svém domě. Potkan se krčil v jednom z koutů domu, avšak jakmile se některá z koček opovážila k němu přiblížit, zaútočil a zahnal protivníka. Z potkana šel takový strach, že se kočky podruhé už ani nepokusily k němu přiblížit. Shoken se velmi rozhněval a sám se dal do pronásledování potkana. Ten se však šikovně vyhýbal úderům mistra šermu. nato se pán domu takto obrátil ke svému sluhovi : "vypráví se, že tu někde v okolí žije jedna slavná kočka krysařka, jdi a přines mi ji". Sluha odešel a za nedlouho se vrátil s kočkou.. Zvíře nevypadalo ani obzvlášť moudře, ani vyjímečně divoce, takže Shoken od něj neočekával žádný výrazný úspěch. Ale jelikož nic jiného dělat nemohl, zavřel i toto zvíře do svého domu. Kočka si spokojeně vykračovala, jakoby se ani nebylo čeho obávat. ale potkan se stáhl a neopovážil se ani pohnout. Kočka pomalu šla svou cestou a nakonec jednoduše zakousla potkana pod krkem.

Večer se v Shokenově domě sešly všechny poražené kočky. Vítězné kočce nabídli čestné místo, a poté co jí vzdali hold, se jí zeptaly: "my všichni se těšíme dobrému jménu, naše povolání jsme vykonávaly svědomitě, drápy jsme si brousily svědomitě, aby jsme úspěšně bojovaly s potkany a jinými dravci. Ale nikdy bychom nepředpokládaly, že může být i takovýto potkan. Jakého způsobu jsi použila ty ? Nenechávej si tajemství pro sebe".

Stará kočka se usmála pod vousy a odpověděla: " vy, mladé kočky, jste skutečně smělá zvířata, ale neznáte pravou cestu. A proto, když se dostanete před něco neočekávaného, míjíte cíl. Ale povězte mi raději, jak jste se cvičily.?"

Jedna černá kočka spustila : "pocházím ze slavné krysařské rodiny a tak jsem si i já vybrala toto povolání. vyskočím sedm stop vysoko, prolezu i tou nejmenší dírou, spím s otevřenýma očima a okamžitě jsem na nohou, jakmile se přiblíží potkan. Dosud se mi vždy podařilo chytit svého protivníka. Avšak tento poslední potkan se ukázal být silnějším než já a proto jsem byla potupně poražena. Stydím se za to. "

Odpověď staré kočky zněla: " Způsob tvého cvičení nebyl ničím jiným než tělesným namáháním se. Tvůj duch byl zaujat otázkou - jak zvítězit? - takto jsi ještě stále připoutána k cíli. Když staří učili svůj způsob, tak to dělali proto, aby tím poučili o jistém druhu cesty.

Jejich metoda byla jednoduchá, ale přesto obsahovala nejvznešenější pravdu. Ale potomstvo klade důraz na pouhý způsob. Mezitím ledasco vymysleli - například toto : jestliže cvičíme to nebo ono, tak výsledkem bude to nebo ono. A konec konců co je to? Nic jiného než spekulování. Vždy je tomu tak když se soustředíme na způsob a dosáhnutí výsledku a při tom spoléháme výhradně na naší mysl. Vstup tedy do sebe a cvič náležitým způsobem."

Poté se ozvala jedna skvrnitá kočka: " Mám za to, že v rytířském umění je nejdůležitější duch.

Proto jsem při cvičení rozvíjela tuto sílu. Můj duch je zocelený a svobodný a vládne tou silou, která naplňuje nebe a zemi. když se mi dostane do cesty protivník zcela ztuhne a vítězství je předem zaručené. Útočím takřka podvědomě, nestarám se o způsob útoku - ten se vytváří během boje. Ale tento záhadný potkan se přibližoval bez tvaru a vzdaloval beze stopy.

Co se tu mohlo přihodit nenacházím vysvětlení."

Odpověď staré kočky zněla takto: "síla, kterou jsi získala během svých cvičení, je skutečně taková, která naplňuje nebe a zemi. Ale to co jsi ovládla nebylo ničím víc než pouhou duševní silou, která není tak dobrá, aby si zasloužila pojmenování vynikající. Už samotná skutečnost, že jsi si vědoma této síly, může znemožnit tvé vítězství. Tvé osobní já se zůčastňuje na boji.

Avšak jeli síla protivníka větší - co se stává potom? Představuješ si, že jen ty máš v moci tu sílu a všichni ostatní jsou slabší než ty ? Tvá svobodná a zocelená, nebe a zemi plnící síla, není samotnou " Ohromnou silou" (Ki no sho), nýbrž pouhým jejím zrcadlením v tvé mysli.

Tvůj duch se naplňuje onou silou pouze za určitých okolností, a tak obrovská síla o které hovoří Meng-c, a tvá síla mají různý zdroj. Podle jednoho prastarého přísloví - potkan zahnaný do úzkých zakousne i kočku. Jestliže je protivník ve smrtelné pasti, zapomíná na svůj život, starosti, nemyslí na vítězství ani na porážku. Díky tomu je jeho vůle zocelená. Jak by mohla být poražena jen předpokládanou duchovní silou?

Potom se ozvala jedna starší, šedivá kočka: " skutečně je to tak, jak jsi říkala. I ta nejvyšší duchovní síla má nějakou formu. A to co má formu je zahryznutelné. A proto už dlouho rozvíjím svoji duši (sílu srdce). Tedy, nerozvíjím onu sílu, která poráží ducha jiných. ani se nepouštím do boje. Naopak - snažím se smířit se svým soupeřem, takřka se s ním ztotožňuji a v žádném případě mu nekladu odpor. Potkan ať je jakkoliv silný, když útočí, nenechám v mém případě nic o co by se mohl opřít. Ale tento poslední potkan mne přece jen oklamal. Chodil sem a tam nepochopitelným způsobem, jako nějaké božstvo, něco takového se mi ještě nestalo."

Stará kočka odpověděla: "to co nazýváš smířením, nevyplývá z podstaty, není to část "Velké přírody". Jde o připravované uměle vyvolané smíření, tedy o lest. Vědomě se snažíš pomocí ní zmrazit útočný duch soupeře. A právě proto , že na to byť i povrchně myslíš, soupeř rozezná tvůj záměr. Věz, že každá vědomá snaha brání chvění "Velké přírody" a takto zadržuje průběh přirozeného pohybu. Jestliže však nemyslíme na nic, náš pohyb je řízen chvěním podstaty.

V tomto případě skutečně nemáš postihnutelnou formu, tudíž se ti nic nemůže stavět na odpor jako protipodoba. kde je v takovém případě protivník, jenž by byl schopen klást odpor?

Kočky napjatě sledovaly slova, která po chvíli čekání připojila k svému proslovu stará kočka.

"Nebuďte však přesvědčené, že to, co jste slyšely ode mne, je současně tím nejvyšším.

Ani ne tak dávno žil v sousední vsi jeden kocour. Po celé dny jen spal. Něco jako duchovní síla nevyzařovalo z jeho zjevu. Nikdy ho nikdo neviděl chytit jediného potkana. Ale tam, kde se nacházel, nikdy jste potkana ani nespatřili. Ať se objevil kdekoliv, po potkanech jakoby se zem slehla. Při jedné příležitosti jsem ho vyhledal a zeptal se ho na příčinu. Neodpověděl mi. Opětovně jsem se ho zeptala, ale stále jen mlčel. Musíte však vědět, že se mi nezdálo jako by nechtěl odpovědět. spíš jsem měla dojem, jako by nevěděl co má odpovědět. A tak to i je - Ten kdo ví nehovoří a ten kdo hovoří, neví. Onen kocour zapoměl na sebe a na okolní svět. Změnil se v "Nic" a tak dosáhl stavu Nechtění, jeho skutečně nejvyššího stupně. Můžeme říci, že na tomto stupni se uskutečňuje cíl božské rytířské cesty - zvítězit bez zabíjení.