Rozhovor s mistrem Leung Shumem (styl Orlí dráp)



O: Orlí dráp je jeden z nestarších a nejpopulárnějších bojových systémů severní číny, mohl by jste nás prosím obeznámit s jeho původem a historií ?

LS: Orlí dráp (Ying Jow ) je bojový styl ze severu Číny. Pochází z období dyn. Song a byl vytvořen slavným hrdinou - generálem Yue Feiem, který učil své vojáky 108 technik, které jsou známy jako 108 páčících technik orlího drápu.

Díky těmto znalostem byla jeho armáda schopna porazit mongolské nájezdníky. Ačkoliv byl posléze pomluven u krále vrchním ministrem a popraven. Mnoho jeho vojáků poté odešlo z armády a techniky Ying Jow si s sebou odnesli.

Další významnou postavou v historii stylu byl mnich Li Quan, který byl mistrem stylu Fanzi. Ke stáru spojil skoky, kotouly a kopy Fanzi s mocnými Chin-na technikami Orlího spáru a vytvořil Fanzi Yingjow.

Dále také mistr Dao Ji, který založil linii - Fa Cheng - Liu Sui Jun - Liu Chen You - Liu Zi Wan - Chen Zi Zheng -

velmistr Chen byl slavný neporazitelný bojovník, který byl znám tím, že nikdy nepotřeboval na poražení soupeře více jak 3 útoky. Byl znám jako "Král Orlího spáru". Po založení organizace Jing Wu (Ching Wu) byl pozván do Šanghaje, aby zde působil jako jeden z učitelů. Později byla též založena jižní pobočka Jing Wu, kde styl orla vyučoval

Liu Fa Meng. Já se od něj učil víc jak 20 let a v roce 1972 jsem styl přinesl do USA.



O: Jak by jste charakterizoval styl Orlího drápu ve srovnání s jinými styly?

LS: Pohyby vypadají podobně jako u většiny jiných severních stylů, ale je zde časté speciální držení ruky ve formě orlího drápu. Tato formace je používána i Tang lang nebo v Hunggar, ale v OD je používána jiným způsobem.

Specialitou OD je chytání, protože když soupeře držíte za ruku, můžete ho dobře kontrolovat.

Proto je také v tomto systému důležité vypěstovat si silné prsty a zápěstí. Pak lze s úspěchem útočit i na citlivé body.

Tyto metody útoku na citlivé body převzalo z OD mnoho jiných stylů.



O: Hun Quan a Lin Quan jsou bezesporu centrální kostrou systému. Jsou nezvykle dlouhé a komplexní. Mohl by jste prosím vysvětlit jejich význam a původ ?

LS: Tyto formy jsou čistě z orlího spáru. Lin Quan je matkou - obsahuje 50 sekcí rozdílných technik. V každé je vyučován jiný aspekt, jiný druh práce s čchi, jiné aplikace - je to vskutku encyklopedie OD.

Hun Quan je otcem (nebo králem) OD. Obsahuje 10 sekcí - každá sekce minimálně 15 pohybů. Každý pohyb je určen čistě pro boj - páky, údery, podmety - je to vynikající škola reálných bojových technik.



O: Systém OD obsahuje ale také mnoho jiných forem. Jisté techniky se v mnoha formách opakují, proč ?

LS: Toto lze vidět ve všech stylech.. Má to různé důvody. Někdy kvůli aplikaci, někdy kvůli větší koncentraci na určitou techniku, nebo kvůli určité schopnosti. Skoro v každé sestavě OD se objevují techniky s formací prstů do drápů, ale to je podstatou stylu.



O: Čekání na tygra je pokročilá sestava OD, která rozvíjí dobré dýchání. Mohl by jste mi k ní něco říci?

Nejsem si uplně jist zda je tato sestava ze systému OD, protože jednou jsem ji viděl nějakého mistra, který necvičil OD, cvičit na demonstraci Jing Wu v Singapooru. Krocení tygra z OD je snadná na zapamatování, ale obtížná na dokonalé zvládnutí. Jde o to, že vyučuje koordinaci mezi měkkým a tvrdým, nahoru a dolu, rychle a pomalu, vdechováním a vydechováním. Když ji praktikujete dostatečně dlouho, zjistíte, že se vaše tělo mění. Ruce a hrudník zesílí, stejně tak i vnitřní orgány se stanou silné a odolné, mysl se vyčistí. Čistá mysl je zárukou rychlých reakcí v boji.



O: Jinou podstatnou složkou OD je cvičení 108 pák. Co by jste o nich mohl říct ?

LS: OD má 108 pákových technik. Například - 10 druhů pák na loket, 10 na zápěstí, atd..

Každá tato skupina je pouze základ , který učí principy, ale na tomto základě lze rozvíjet nepřeberné množství variací.

Původně nebyl ve výuce těchto pák žádný systém a tak bylo těžké si je zapamatovat. Můj učitel měl velký notes, kde měl všechny tyto páky očíslované. Tak 3 pákové principy se používají při většině ostatních pák. Tyto tři principy jsou i snadno použitelné v boji. Jinak vyučuji asi 80 pák. Zbylých 20 je velmi obtížně proveditelných, ty neučím a ještě je 8 pák smrtelných, použitelných pouze při krizové situaci - ty učím pouze velmi pokročilé studenty, které dobře znám a u kterých mám jistotu, že je nezneužijí.





O: V rámci vašeho stylu je přirozené využívat sílu prstů, zápěstí a rukou vůbec. Jak tyto části těla trénujete ?

LS: Například metoda Ying Jow Gong Gi Shou:

Stojíte v postoji jezdce, ruce jsou natažené do stran, prsty jsou zaťaty do formy drápu (tygří tlapy). Ruce i tělo jsou napnuté a zpevněné, koncentrací mysli vedu čchi do konečků prstů. Takto se stojí minimálně 5 minut.

Nebo speciální kliky orlího drápu:

Stojíte rovně s nohama u sebe. Předkloníte se a položíte prsty na podlahu. Pak uděláte rukama 8 kroků dopředu, až jste v kliku. Uděláte 2 kliky na prstech a jdete rukama zase zpátky do stoje.

Vyklepejte ruce a opakujte celý proces znovu nejméně 10x . Třepání rukama je důležité, aby se rozproudila krev v prstech a nezablokovala čchi. Také provádíme otloukání prstů do boxovacího pytle (bříškama, nehtovou částí nebo hranou) - což pomáhá k zesílení kůže na prstech, údery dlaní a vpichy prsty do pytle atd.

Zápěstí se posiluje kroužením s tyčí, která je držena v jedné ruce. Také se cvičí s partnerem - kdy vás chytne za zápěstí a vy přechytnete a stále dokola.



O: V systému OD se také cvičí se zbraněmi. Co je charakteristikou těchto zbraní ?

LS: Každá zbraň trénuje jiný aspekt kungfu. Například nůž, nejkratší zbraň, rozvíjí zručnost zápěstí a práci očí a také je to dobré pro trénink psychiky. Meč by měl být jako plující drak. Rozvíjí schopnost průrazné síly při útoku na body.

Ruka i rameno jsou relaxované a následují zápěstí. Šavle je tvrdá a těžká, dobra pro bloky. Rozvíjí sílu pasu a vůbec celého vrchního těla. Není to zbraň pro džentlmeny - spíše pro vojáky a zloděje. Kopí je také dobré pro pas a zápěstí. Rozvíjí tlakovou sílu, vyžaduje koncentraci a přesnost. Bič nebo trojdílná tyč vyžadují měkkost a relaxované tělo, aby se člověk nezranil. Halapartna rozvíjí kontrolující sílu a posiluje záda , ramena a pas. U tyče jsou dva rozdílné typy - severní a jižní. Síla vychází z pasu, ramen , předloktí a zápěstí. Rozvíjí koordinaci pohybů a úderů.

Cvičení s ní vypadá jednoduše, ale není tomu tak. Jedna z mistrovských metod s tyčí je rozbíjení olivové pecky .

Je třeba přesně a razantně udeřit, aby se pecka roztříštila na místě a neodlétla nerozbitá pryč.

Typ zbraně na kterou se soustředíte je determinován fyzickými předpoklady. Malí lidé by neměli jako svou hlavní zbraň mít například halapartnu - spíše nože nebo meč, dlouzí lidé by měli cvičit s dlouhými zbraněmi jako je tyč nebo kopí. Těžcí lidé s těžkými zbraněmi - třeba halapartnou. Nejjednodušší je šavle, pak tyč a kopí.



O: Jaká zbraň OD je nejobávanější a proč ?

LS: Kopí - to je slavná zbraň Orlího drápu. Taky když si to vezmete, tak většina dvojforem se zbraněmi ve většině stylech je proti kopí. Existuje také kratší kopí s hroty na obou koncích.



O: Trénujete už mnoho dekád. Co se změnilo za tu dobu v bojových uměních ?

LS: Když jsem byl ještě chlapec, informoval učitel mého otce o mých pokrocích. Ze začátku jsem vlastně ani nevěděl co opravdu kungfu obnáší, protože první rok jsem trénoval pouze dva postoje (postoj luku a postoj jezdce) a přímý úder. V těch dobách se kungfu učilo velmi pomalu. Dostal jste dvě věci na nácvik a další vám byly ukázány až ve chvíli, kdy si byl učitel jist, že jste je perfektně zvládl. Nyní je to jiné, lidé chtějí dosáhnout dobrých výsledků co nejrychleji. V Hong Kongu je mistr, který cvičí 40 let pouze sestavu Tantui (Pružné nohy) - nic jiného.

Jeho Tantui jeabsolutně perfektní. Vždy když bojuje (vždy také vítězí), používá pouze techniky Tantui. Před 50 lety byl důraz kladen na kvalitu ne na kvantitu. Můj učitel nevyučoval volný boj, protože to bylo vládou oficiálně zakázané,

ale já měl strýčka u policie a tak kdyby mě někdy při rvačce chytili, tak by to vyžehlil.

S Bruce Leeho filmy a s příchodem jeho systému boje bez forem, se chtělo hodně lidí učit od něho, takže to pak zbůsobilo, že vznikalo spousty nových hybridních stylů. Vyučování se stalo velkým byznysem. Teď je mnoho nových stylů, někdo něco vymyslí, natočí to na video a každý si to může koupit. Hodně lidí se takto něco trošku naučí a už začnou učit. Nestarají se o to jak mít "dobré kungfu" nebo být dobrý shifu.



O: Jak by jste porovnal vztah mezi žákem a učitelem dříve a nyní ?

LS: Dříve to nebylo tak komerční. Když ses učiteli líbil, přijal tě za žáka. Když si se mu nelíbil, nemohl si se stát jeho žákem ani za žádné peníze. Shifu nejprve své žáky nějakou dobu testoval jestli mají opravdový zájem. Když Shifu

zestárl nebo umíral, žáci se o něj starali. Existuje jedno přísloví " jestli je jeden den tvým učitelem, pak je celý tvůj život jako tvůj otec". Žáci nikdy neodmlouvali a vždy učitele respektovali. Dnes je to jiné. Většina učitelů se vyučováním živí. To posouvá bojové umění do oblasti komerce. Dnes žáci projevují učiteli úctu na tréninku, ale mimo něj o něm třeba mluví hanlivě. Dřív byl jenom jeden typ žáků. Dnes jsou tři -

1. Ru Shi Di Zi - člen rodiny - když to žák potřebuje stará se o něj mistr, když to potřebuje mistr stará se o něj žák.

K přijetí žáka do rodiny se používá rituál, kdy se žák 3x pokloní na kolenou před mistrem a dostane pak z jeho rukou rudou šerpu.

2. Tu Di - regulérní student - t.j. normální žák

3. Ke Ren - zákazník - člověk který přijde na seminář nebo se nechá krátkodobě vyškolit jen v určité dovednosti.



O: Jak vidíte dráhu učitele bojových umění, co jsou největší překážky a co naopak výhody ?

LS: Stát se profesionálním učitelem kungfu není zrovna lehké. Výhodou je máte-li již nějaké dobré studenty nebo studenta, kteří vám zpočátku pomáhají na trénincích. Čím je pak studentů víc, tím je to horší.

Jsem štastný, že mohu učit kungfu. Jsou studenti, kteří se mnou cvičí víc jak 20 let. Někdy si říkám, proč jsou stále se mnou. Někteří říkají , že jsem jako jejich otec a lidé ze školy jako jejich rodina. Někdo to zdůvodňuje tím, že jsem přátelský a že se se mnou dobře povídá. Jiní zase mlčí. Za těch 28 let co jsem v USA jsem potkal hodně zvláštních lidí.