Rozhovor s profesorem Li Deyinem

(Dick Watson, překlad V.J.)



Profesor Li je vedoucím fakulty TV na Pekingské univerzitě. On i jeho rodina jsou silně spjati s čínským bojovým uměním a především s Taiji. Ačkoliv je Li Deyin spojován ve světě hlavně s Yang Taiji, patří do přímé línie

velmistra Sun Lu Tanga, který vytvořil Sun styl Taiji. Oblíbeným bojovým systémem profesora Li je Xingyi Quan.

Profesor Li publikuje o Taiji v Číně i v Japonsku. Natočil mnoho výukového materiálu. Když bylo wušu a Taiji poprvé uvedeno jako soutěžní disciplína na Asijských hrách v roce 1990, byl Li Deyin vybrán jako hlavní rozhodčí.

Začal se svým tréninkem už v ranném dětství a nyní cvičí už více jak 50 let. Patří mezi nejlepší čínské učitele a popularizátory moderního Taiji.



W: Jaké bylo bojové pozadí vašeho otce a děda ?

Li: Pocházím z bojové rodiny. Od mého děda, přes mého otce. Všichni jsme praktikovali a vyučovali bojové umění.

Můj děda Li Yulin (1888 - 1965) měl tři učitele. Hao En Guanga, který pracoval v bezbečnostní agentuře. Od něho

se učil Shaolin a Xingyi. Hao byl při jedné akci zastřelen bandity. Můj děda mu vypravil skvělý pohřeb a doprovodil jeho tělo do rodného města. Díky tomuto činu si ho všiml Sun Lu Tang, a později ho přijal za žáka. To bylo v roce 1924. Se Sunem studoval Xingyi, Taiji a Pakua.

Posledním dědovým učitelem byl Li Jing Lin. Li byl ředitelem Centrální Wushu asociace. V roce 1929 byl požádán, aby vedl Šangtungskou wušu asociaci. Přivedl si s sebou mého děda jako vrchního instruktora.

Li Jing Lin byl žákem Yang Ban Houa (Yang Taiji) a byl expertem na Wudangský meč. Děda se od něj učil obě tyto disciplíny.

Později se můj děd usadil v Šanghaji a cvičil zde Taiji s Yang Cheng Fu. Zemřel v roce 1965.

Můj otec Li Tian Chi a můj strýc Li Tian Ji započali se cvičením ve ranném dětství. Můj otec se stal tradičním doktorem, který používal Taiji, Qigong a masáže k léčení. Strýc graduoval na Šantungském wušu institutu a stal se profesionálním učitelem. Učil na několika univerzitách. V roce 1950 přesídlil do Pekingu a stal se trenérem národního wušu týmu. Od roku 1955 - 1996, kdy zemřel byl členem Institutu TV a Sportu. Celý život věnoval výzkumu, rozvoji a popularizaci Taiji.



W: Které styly jste ještě cvičil mimo Sun stylu ?

Li: Díky mé rodině jsem začal se cvičením velmi brzy. První byl Šaolinský styl. Nezávisle na tom čemu se všichni věnovali, studium se vždy začínalo šaolinskými technikami a Tantui (Chang Quan). To byl dobrý základ pro rozvoj pasu a silných nohou. Když jsem byl trochu starší, začal jsem se učit Pakua, Xingyi a Taiji. Co se týče Taiji, pak to byl hlavně Sun styl a Yang styl. Když jsem začal v roce 1961 vyučovat na plný úvazek na univerzitě, naučil jsem se od

Xu Zhi Ji také styl Wu. Xu byl pokročiý žák Wu Jian Qu. A také jsem pronikl do Chen stylu pod vedením Li Jingwua,

top studenta Chen Fake. Pan Li Jingwu stále žije. Dnes je mu 85 let.

Pak jsem se ještě naučil moderní Changquan a Wu (Hao) styl. Na univerzitě už učím 35 let.



W: Je Sun Taiji skutečně ještě Taiji nebo jde už o oddělené umění, jako je například Liu He Ba Fa. Je známo, že velmistr Sun byl znalcem Xingyi a Pakua ?

LI: Taiji má mnoho škol a stylů. Je 5 hlavních - Chen, Yang, Wu, Sun a Wu(Hao). Ale jsou zde i styly jako například

Zhaobao, He styl, Li styl, styl Taiji 5 prvků (Wu Xing Chi) atd.

Všechny tyto styly mají své speciální pohyby a charakteristiky, ale stále lze poznat, že jde o Taiji a že vycházejí z klasických škol Taiji.

Nelze říct, které Taiji je originální a které ne. Je to to samé, jako kdyby jste chtěli říct, který fotbal je pravý, jestli anglický,

francouzký nebo brazilský. Každý má svoji vlastní atmosféru. Zhruba před sedmdesáti lety přišli do Pekingu vyučovat členové rodiny Chen a mnoho lidí říkalo - "tohle není Taiji". Samozřejmě, v té době bylo Yang Taiji velmi populární.

Ačkoliv, když mistr Chen vysvětlil historii a lidé pochopili, že Yang vychází z Chenu, mohli pak tyto dva oddělené proudy studovat najednou a to jim umožnilo rozšířit si obzory a zlepšit svoje umění.

Taiji je stále se rozvíjející živoucí umění. Nelze ho vidět pouze jako fixně danou sestavu. Musí se měnit.

W: Dalo by se říci jak velké procento toho co cvičil Yang Lu Chan se zachovalo v tom co se cvičí dnes ?

Li: V době, kdy Yang Lu Chan žil, neexistovala fotografie ani film. Takže si můžeme jenom zhruba představit, podle vyprávění a literárních záznamů jak jeho styl vypadal. Podle Chen Wei Mingovi knihy, byl Yang Lu Chan při technice

"Had se plazí dolů" schopen sebrat ústy minci ze země. Byl prý také schopen udeřit loktem soupeře do kolene. Dalo by se tedy říct, že cvičil formu ve velmi nízkých postojích. Jeho synové Yang Ban Hou a Yang Shao Hou cvičili stylově velmi blízko Chen stylu. Jeden z nich učil rodinu Wu, která později rozvinula vlastní verzi. Ale celkově lze z dostupných materiálů velmi těžko určit jak vlastně Yang Lu Chanovo Taiji vypadalo.

W: Jak se Sun Taiji liší od ostatních stylů ? Li: Sun styl má s ostatními styly společný důraz na stabilitu, vyrovnanost, lehkost a pružnost. Hlavní rozdíl je práci nohou. Je zde adoptován (ze Xingyi) přisunovací krok. Sun styl je také znám jako Taiji přisunovaných nohou. Když uděláte krok vpřed, přisunete k přední noze, spolu s pohybem rukou i zadní nohu a obráceně. Tato technika pohybu se objevuje i ve Wu Hao stylu. Sun Lutang vzal charakteristické prvky Xingyi a Pakua a zapracoval je do nového stylu Taiji. V Xingyi je to právě krok a přísun, v Pakua otevírání a zavírání a krok s vytáčením. Prostě jenom spojil vše co se předtím učil. Tím samým způsobem postupoval i Wu Yu Xiang když vytvářel Wu (Hao) styl. Dalo by se říct, že v každém stylu se odráží předešlý trénink jeho tvůrce.

W: Proč se v současné době tolik od sebe liší to, jak cvičí Chenové a styly vycházející z rodiny Yang ? Li: První tři generace Yangů se formovali ve třech vlnách. První byla ta, když Yang vynesl klanové umění Chenů do Pekingu a díky jeho popularitě se začalo šířit po celé zemi. Dalo by se říct, že díky vlivu Yangů se o Taiji dnes zajímají lidé po celém světě. Druhou vlnou bylo období modifikace původního Chenu. Zatímco se stále lpělo na principiálních základech - plynulosti, vyrovnanosti a cvičení formy v jedné rovině, docházelo během třech generací k dalším a dalším změnám.

Tvrdé a rychlé pohyby z Chenu byly postupně nahrazovány novým stylem - přijatelnějším pro širší veřejnost.

Tyto úpravy umožnili, aby se lidé z různých oblastí společnosti mohli také věnovat Taiji. Zájem začali mít intelektuálové, dělníci, mladí, staří, silní i slabí. Mnoho těchto lidí odsunulo stranou bojový aspekt a soustředili svůj zájem pouze na zdravotní a relaxační účinky cvičení. Všechny tyto trendy byly podstatné při utváření současné podoby Yangu a díky nim se také liší od stylu z vesnice Chen.

W: Hodně lidí považuje sestavu 24 forem a 42 forem kombinovaného Taiji za mišmaš, čopsuey. Jaký je váš názor ? Li: 24 byla vytvořena v roce 1956 v Institutu TV. Jde o "abecedu" , která má pomoci začátečníkům. Skládá se z hlavních postojů Yang stylu. Podle toho jak to kdo počítá, má Yang styl 81, 85 nebo 88 pohybů. Bez opakování 40. Chcete-li popularizovat toto umění a začal by jste hned s vyučováním dlouhé formy, půjde to jen velmi těžko. K ovládnutí dlouhé sestavy je potřeba hodně času a energie, což je u většiny populace nereálné. Proto bylo nutné vytvořit kratší sestavu, která by splňovala tyto požadavky a zároveň sloužila jako pomocný aspekt pro začátečníky. Sestavu, která by vyučovala důležité pohyby a principy. Proto byl také vybrán Yang styl. V Číně není 24 považována za nějaký mišaš.

V Číně se cvičí mnoho různých variant Yang stylu. Mnoho těchto škol bylo rozhořčeno, že nebyly právě ony vybrány k popularizaci a nebyly brány v potaz při konzultacích. Když byla 24 tvořena, choreografie byla vzata pouze z jednoho zdroje. Několik let předtím byla vytvořena forma, která míchala i různé Yang styly, ale ta se nestala tak populární, protože byly těžká na naučení.

42 byla vytvořena v 80-tých letech potom, co se z Taiji stal populární závodní sport. Cílem bylo vytvořit unifikovanou formu, která by umožňovala atletům soutěžit. Institut TV už v té době měl závodní sestavy pro všech pět hlavních stylů. V Číně se závodí ve všech těchto formách, ale pro mezinárodní účely vznikla právě 42. Obsahuje hlavní pohyby ze všech 5 škol a umožňuje tak soutěžícím ukázat jejich celkovou zručnost a pochopení. Znovu tedy shrnu smysl proč byly tyto sestavy vytvořeny. 24 je úvodní kurz pro začínající a 42 je standartizovanou mezinárodní soutěžní sestavou. V žádném případě tyto sestavy nesuplují tradiční formy Taiji.



W: Co si myslíte o soutěžení v Taiji ? Li: Zaprvé, myslíte si opravdu, že jde v Taiji závodit ? Myslíte, že vy sám můžete závodit v Taiji ? Dřív se soutěžilo jenom v Tuishou - útok a obrana, to určilo vítězství nebo prohru. To byla metoda, která byla schopná určit jestli je vaše taiji dobré či nikoliv. Jak se taiji stávalo populárnějším, přesouvala se pozornost více na cvičení sestavy.

Někteří lidé se ptají jak je možné hodnotit sestavu Taiji stejně jako gymnastickou sestavu. A je li to možné, jaká kritéria rozhodují při udělování známek Jsou dva názory. Někteří si myslí, že Tuishou je jediný možný způsob. Druzí si myslí, že je třeba posuzovat Tui Shou a formu zároveň. Tyto názory mají svoje přívržence v Číně i po celém světě. V Číně dnes můžete soutěžit jak ve formě, tak v Tuishou nebo v obojí zároveň. Existuje však také názor, že Taiji je čistě forma sebeobrany a soutěžení v něm je nesmyslné a že by se lidé cvičící Taiji neměli účastnit závodů. Jediným cílem by měla být sebekultivace. Můj osobní názor je, že Taiji je cvičení určené pro rozvoj zdraví, avšak lze ho použít i jako formu k soutěžení. Díky soutěžení lze pozvednout obecný standart. Navíc tak dochází k setkávání a výměně názorů mezi lidmi. Taky se díky soutěžím ke cvičení připojí a začne praktikovat hodně lidí.



W: Účastní se vaši studenti soutěží v Sanshou ? Jestli ne, proč ? Li: V soutěžích v Sanshou se začalo teprve před několika lety, jak v Číně, tak ve světě. Předtím se tato utkání jmenovala Da Leitai. Leitai není součástí Taiji Quanu. Jde o soutěžní boj pro všechny formy Wushu a Kungfu, tak jak jsou známy na západě. V Leitai se používají techniky úderů, házení, chytání a zápasení ( Pi, Da, Shuai a Na). Ti co cvičí Taiji, se bojově rozvíjejí pomocí Tuishou - pouze pomocí technik Peng, Lu, Ji, An, Cai, Lie, Chou a Kao.



W: Jaké vydíte rozdíli mezi přístupem ke cvičení na západě a východě?.

Li: Myslím, že žádná vynikající kulturní záležitost lidské rasy nelze omezit pouze na oblast východu či západu. Západní vliv se šíří na východ a východní kultura může být prezentována na západě. Jde o společné dědictví lidstva. Bohužel díky mnoha historickým událostem byl tento transfer častokrát blokován.K pochopení je třeba čas. Když přišel do Číny fotbal, číňané ho nechápali. V Číně existovala už tisíce let forma fotbalu, ale ta je úplně jiná. Ale nyní je fotbal v Číně velmi populární. Každým rokem je finále ligy velmi sledováno. Wushu a Taiji nebylo tak ještě před 30 lety v Japonsku moc populární. Dnes tam cvičí toto umění víc jak 500.000 tisíc lidí. Je to díky zrychlení a uvolnění kulturní výměny. Posledních pár let trávím letní prázdiny v Anglii. Pozoruji, že stále víc a víc lidí miluje Taiji. Ačkoliv úroveň cvičení je stále nižší než v Číně nebo v Japonsku. V Anglii probíhá kulturní výměna jiným stylem. Jde o malé skupinky a jednotlivce, žádné velké hnutí. Takže to zabere delší čas. Počkejte až lidé uvidí Taiji na olympiádě. Pochopí o jak velkou celosvětovou aktivitu jde. Čínské Wushu bylo vytvořeno k sebekultivaci - klid je zde vyjádřen pohybem. Je založeno na přirozenosti, vyrovnanosti a uvolněnosti. Postupné uvolňování tenze a překonání agresivity, to je esence bojových umění.