Liuhe tanglang Quan - 6 harmonií kudlanky nábožné



Liuhe TLQ je vedle stylu 7 hvězd a Taiji (Meihua) jedním ze tří hlavních stylů kudlanky nábožné.

Od ostatních stylových sourozenců se poměrně hodně liší. Asi nejzřetelnější je to, že se zde skoro neobjevují

tzv. "zahákavající ruce" - charakteristická technika Tanglang (vyjímkou je hlavní sestava Shuangfeng).

V LiuheTLQ jsou nejpoužívanější rychlé vertikální a horizontální kruhové pohyby rukama, které jsou následovány

prudkými a tvrdými údery pěstí nebo malíčkovou hranou dlaně. Nejčastější pohyb je přisunování v postoji podobném Santishi v Xingyi Quanu. Vidí-li některou sestavu z tohoto stylu člověk poprvé připádá mu to jako nějaký druh Xingyi. Zvláštní druh rychlého přisunování dal tomuto stylu také přezdívku Mahou Tanglang -

Opičí tanglang. V boji jsou nejčastěji využívány různé kombinace zachycení zakončené zdrcujícími rychlými údery s využitím Fajingu (výbušné energie). Kopy jsou využívány minimálně - především rychlý přímý kop z přední nohy, prolamovací přímý kop na koleno a obloukový podrážecí kop.

Hlavní princip boje je vyjádřen čtyřmi slovy :

Kun - zachycení paže, Feng - přidržení (získání kontroly), Lou - najití mezery v obraně (a její využití) a

Di - je sražení protivníka.

Liuhe TLQ je tvořeno rámcem sedmi sestav:

Jie Shou Quan (rozetnutí kruhu) - rychlé vertikálně kruhové techniky pěstmi se současným přisunováním nebo ustupováním.

Tie Ci (přilepení a proražení) - sestava je podobná předešlé, ale jsou zde více využívany kryty a útoky otevřenou rukou (zvláště hranou dlaně). Objevují se zde i kopy.

Xian Shou Ben ( rychlé ruce světce) - charakteristická dlouhými švihovými útoky, obsahuje poměrně hodně kopů - přímý, obloukový i přímý boční.

Zhaomian Deng (záblesk do obličeje) - podobná jako předešlá, ale jsou zde vyučovány některé speciální techniky jako např. zvedáky (uppercut), štípání či dvojté stlačení loktů.

Canghua (skrytá květiny) - vyučuje speciální techniku známou především z Pakua. Jde o to, že je jedna ruka

"skryta" v podpaždí a překvapivě útočí po té co je druhá ruka (zjevná) zachycena nebo kontrolována.

Duan Chui (krátké kladivo) - sestava zaměřená na rychlé série krátších výbušných úderů všemi možnými částmi ruky, použitých po tom co se k soupeřovi přiblíží rychlými přískoky. Tato sestava je také známa jako

"Inventář sta úderů". Předpokládá se, že jde o sestavu přejatou v minulosti ze Šaolinského Liuhe.

Shuang Feng (dvojté zapečetění) - hlavní forma stylu. Vyučuje speciální strategii několika rychlých útoků prsty na obličej následovaných dvojtým zachycením. Využívá se zde mnoho klasických kudlančích chytacích technik.

Obsahuje kompletní škálu kopů. Je zde důraz na využívání spirálovité práce boků - podobně jako je tomu u vnitřních stylů.

Formy jsou si poměrně hodně podobné. V tomto stylu jde o jistý didaktický záměr. K základním pohybům z nižší sestavy se přidají nějaké nové techniky. Tak to jde dál a dál, takže žák i přesto, že se naučí novou formu musí stále opakovat základní a podstatné techniky.

Čistě kudlankovské sestavy jsou - Tieci, Canghua a Shuangfeng. Naproti tomu sestava Duanchui se považuje za čistě opičí (v rámci tanglang). Ostatní jsou kombinované opičí-kudlančí.



Historie stylu:

První známou postavou stylu je Jin Ye. Jméno jeho učitele se nedochovalo, ale byl to některý z Wang Langových žáků (Wang Lang - zakladatel stylu Tanglang). Jin Ye žil někdy na začátku 18. Století.

Zkombinoval styl kudlanky, který se naučil s opičími pohyby a dále s technikami 8 rodinných stylů, které v té době byly cvičeny v oblasti Shantungu. Styl se vyznačoval agresivními rychlými technikami rukou a získal si brzy velmi dobrou pověst. Wei Delin - známý též jako "Weisan kachní dlaň", byl další ze známých mistrů tohoto stylu.

Šlo o velmi výstředního muže o jehož dobrodružstvích se vyprávěli legendy. Ke konci života se tento mistr usadil u bohaté rodiny Lin, a vyučoval své umění.

Lin Shi Chun se narodil v roce 1862. Nejprve studoval rodinný styl Liuhe, ale později, když jeho otec přijal

mistra Wei Delina, začal se studiem kudlanky. Proslavila ho příhoda, kdy se na tržišti dostal do hádky a posléze byl napaden asi 20 muži. Buhužel mu těsně před bojem praskly guma u kalhot a tak zmlátil všechny útočníky pouze pomocí pravé ruky a práce nohou (levou si držel kalhoty). Později byl pozván bohatou a vlivnou rodinou

Ding z okresu Huan Xian, aby vyučoval její členy bojovému umění. Zemřel v roce 1935.

Ding Zi Cheng se narodil v roce 1880. Jeho rodina patřila k bohatému klanu, který vlastnil síť zástaváren po celé provincii Shantung. Ding se mohl proto plně věnovat cvičení kungfu. Nejprve cvičil rodinný styl San Tong Quan.

Později Lohan Quan a některé speciální dovednosti - kung železného předloktí a dlaň rudého písku.

Když jeho rodina přijala Lin Shi Chuna, byl fascinován jeho uměním a brzy se začal zcela věnovat Liuhe TLQ.

Díky svému nasazení a předešlým zkušenostem, brzy tento styl perfektně ovládal a nakonec se stal nejlepším žákem Lin Shi Chuna. Později své schopnosti ještě zdokonalil pod vedením mistra stylu Meihua tanglang -

Cao Zuo Houa. Nejprve vyučoval pouze chlapce z bohatých rodin, ale v roce 1926 založil organizaci, která vyučovala zdarma kungfu na několika školách. Zemřel někdy na konci čtyřicátých let 20. století.

Měl mnoho, později velmi slavných a vlivných (v rámci wušu kruhů) žáků, z nichž někteří učí dodnes.

Jsou to především velmistři Chen Yun Tao, Liu Yun Qiao, Zhang Xian San, Shang Xiang Lin a Zhao Qian Yi.

Jejichž životopisy snad brzy uveřejníme jako samostatné články.