Příprava k boji - rozhovor s Liu Wan Fu, mistrem Pakua z Tiencinu

Liu Wan Fu se narodil v Tiencinu v roce 1918. Začal se studiem Chang Quanu a stylu Lan Shou
pod vedením svého otce - Liu Chang Haie ve 12 letech. Jeho otec byl švec a zároveň byl
vynikajícím znalcem bojových umění. Později se Liu Wan Fu ještě zdokonalil v Lan Shou u
kungfubratrů jeho otce - Zhang You Ana a Feng Zhou Yuana. Zhang také zasvětil Liu do umění
čchikungu. Liu Wan Fu je dnes nejznámějším mistrem 7. generace Lan Shou.
Lan Shou je čistě rodinný systém, který nemá žádné historické spojení se Šaolinem.
Liu říká, že muž který Lan Shou do Tiencinu přivezl pocházel z Hebei. Zabil prý jednoho
vysokého zkorumpovaného úředníka, sebral všechen jeho majetek a rozdal ho chudým lidem.
Pak uprchl do Tiencinu, kde žil ve skrytu před úřady. Přebýval ve veřejném chrámu,
kam chodilo cvičit mnoho místních bojovníků. Mistr je pozoroval a zjistil, že nejsou moc
dobří a nakonec se je rozhodl cvičit v Lan Shou. Zhruba po roce přijel do Tiencinu bratr
zmíněného mistra a snažil se ho vyhledat. Ten však nechtěl, aby měl kvůli němu nějaké opletačky
a tak se rozhodl vytratit se z Tiencinu, aniž by se s bratrem setkal.
Bratr zmíněného mistra se nakonec dopátral, že jeho sourozenec přebývá v jistém chrámu.
Když do chrámu dorazil, jeho bratr už tam nebyl, ale uviděl, že několik mužů cvičí na nádvoří
rodiný styl Lan Shou. Rozhodl se tedy nakonec zůstat ve městě a pokračovat v trénování bojovníků
po svém sourozenci.
Liu Wan Fu vysvětluje, že v Lan Shou jsou pouze 4 sestavy, které jsou ale velmi dlouhé
(kolem 100 pohybů). Když bylo Liuovi 16 let začal studovat také Xingyi u Han Zi Henga, který
byl studentem Li Cun Yiho.
Liu začal se stáním ve statické pozici San Ti Shi a s cvičením jednoduchých průpravných cvičení.
Tato cvičení musel cvičit tři roky, než se začal učit 5 prvků.
Následující tři roky cvičil pouze pět prvků, teprve pak byl uveden do cvičení zvířat a
dvojforem. Nakonec ho naučil kombinovanou sestavu 76 forem, díky které je dnes Liu také známý.
Liu vzpomíná, že se neučil skoro nic o zbraních. Učil se Xingyi 10 let.
Liův učitel prý vůbec necvičil Li Cun Yiho Pakua, ale cvičil Sun styl Taiji.
Liu Wan Fu začal se cvičením Pakua ve 20 letech. Jeho učitelem byl Chen Yun Qing, švagr a žák
legendárního Zhang Zhao Dunga (Chang Chao Tung).
Liu si vzpomíná, že ho učitel nejprve nechal stát ve statických pozicích a učil ho, jak chodit v kruhu.
Metoda kroku spočívala v tom, že zvedl nohu, pak s ní pohnul dopředu ve výšce
kotníku a těsně před dotykem se zemí jí ještě o půlkrok posunul.
Tento způsob tréninku zaručoval rychlý rozvoj síly nohou. Po zvládnutí této fáze, se začal
Liu učit jednoduché průpravné cviky. Tato metody učí základní jednoduché pohyby Pakua,
které se cvičí repetitivně na obe strany. Liu poznamenává, že tato metoda je jediný způsob,
jak se stát dobrým v bojových uměních. Říká: " sestavy jsou pro demonstrace, chcete-li se
skutečně naučit bojovat, musíte cvičit každou jednoduchou kombinaci tisíckrát dokola, každý den".
Když tuto fázi Liu zvládl, naučil ho učitel, jak tyto jednoduché pohyby propojit do
sestavy. Liu vysvětluje, že Zhang Zhao Dungův systém obsahuje Jednoduchou proměnu a Dvojtou
proměnu, které jsou zvlášť a na které pak navazuje standartních 8 proměn.
Pravděpodobně nejznámější verzí Zhang Zhao Dungova systému je to, co učil jeho žák
Jiang Rong Qiao. Jiang učil Pakua během svého působení v Centrálním Nankingském Guoshu
Institutu a později také v Šanghaji. Také napsal knihu, která je dnes nejrozšířenější učebnicí
Pakua na světě. Například v USA je Jiangovo Pakua obecně bráno jako "originální Pakua".
Liu Wan Fu říká, že ačkoliv obsahuje Jiangovo Pakua stejné pohyby jako styl jeho učitele,
jsou jinak poskládány v sestavách.
Tyto změny jsou Jiangovým úmyslným dílem. Jiang vycházel i z mnoha jiných stylů a zkušeností.

Liu Wan Fu si nakonec ještě rozšířil obzory o muslimský Baji Quan, který
studoval 3 roky u Zhao Yu Jinga(instruktor provinční Hebeiské akademie bojových umění).
V roce 1949 pak ještě o Tongbei u legendárního "krále Tongbei" - Zhang Ce.
Liu si vzpomíná, že Zhang Ce byl opravdu velmi dobrý, byl znám díky svým extra rychlým
zdrcujícím útokům rukama. Liu Wan Fuova schopnost prudce a rychle zaútočit pochází právě
od jeho učitele Tongbei.
V roce 1952 se Liu zůčastnil Lei Tai turnaje (plnokontaktní zápasy na vyvýšeném pódiu s
minimem nebo žádnými ochranými pomůckami). Liu na tomto turnaji zvítězil a získal titul
šampiona v těžké váze, když ve finále porazil syna slavného Xingyi mistra Li Zhi Yanga.
Liu si vzpomíná, že si každý myslel, že Li Zhi Yangův syn vyhraje celý turnaj. Kolovaly o něm
pověsti, že vždy když zasáhne, soupeř zemře.
Liu si vzpomíná, že tomu nevěnoval pozornost. Věděl že jeho soupeř je velmi silný, ale také
věděl, že je relativně pomalý. Liu si spočítal, že jeho esem v rukávu je rychlost a pohyblivost
a tak sázel na to, že soupeře vmanévruje do nevýhodného postavení.
Liu říká, že nestačí být pouze silný. Musíte být také rychlý, ovládat brilantně techniku a
a vědět jak využít sílu. Když má někdo všechny tyto tři schopnosti, pak pravděpodobně zvítězí.
Liu si vzpomíná, že úspešný zásah nebo schození na zem byly za jeden bod.
Ve finále zvítězil 5-0. Jeho soupeř ho ani jednou nezasáhl.

Liu Wan Fu o boji
Liuovi ideje o boji a způsobu tréninku jsou velmi srozumitelné. Říká, že jediný způsob jak
se naučit reálně bojovat, je bojovat na ulicích a v plné rychlosti. Říká, že není jiná možnost.
Když student dokáže cvičit techniky plynule, tvrdě trénuje a rozvinul si dobrý
silový základ (Gong Li), ale nepraktikuje volný boj, nebude přes všechny své schopnosti
pravděpodobně nijak zvlášť dobře bojovat. Nestačí bojovat tréninkově (pomaleji), s omezením
technik, zastavováním úderů před dotykem a s ochranými pomůckami. Nácvik reálného boje
musí být v plné rychlosti a plnou silou, bez ochraných pomůcek. Musí si zažít jaké to je
naplno udeřit a být plně udeřen.
Liu poznamenává, že ačkoliv se bojovému umění věnuje celý život, pořádně bojovat se naučil
až v 50. letech, kdy on, jeho bratr a jejich dva švagři provozovali obchod s cigaretami.
V té době byl Tiencin velmi "rušné" město. Vzpomíná, že musel bojovat skoro každý den,
protože se je stále někdo pokoušel "vyštípat" z kšeftu.
Například jednou nedoporučili svému strýci jistý velkoobchod, protože měl špatnou kvalitu
cigaret. Majitel velkoobchodu se to nějak dozvěděl. Hrozně ho to rozzuřilo a tak poslal skupinu
svých mužů, aby pro výstrahu rozmlátili obchod Liua a jeho bratra. Když skupina dorazila
k obchodu, vyšel Liu Wan Fu ven a jednoho z mužů strašně zmlátil, takže pak ostatní utekli
bez boje.
Nebo jednou, se je snažil jeden zákazník podvést, když požadoval podruhé vydání
zboží na stvrzenku, kterou si zapomněl Liův švagr při prvním předání vzít zpět.
Liův švagr to odmítl, začali se hádat a brzy vypukla bitka. Zákazník byl dobrý bojovník
a tak začal brzy Liuova švagra mlátit. Někdo doběhl pro Liu Wan Fua. Ten přiběhl a
nekompromisně podvodníka "sestřelil" ranou do zátylku. Podvodník měl pak několik měsíců
pohmožděný krk.
Liu věří, že o boji rozhodují první sekundy boje. V turnajích podle starých pravidel Leitai
trvaly zápasy jen velmi krátkou dobu. První pořádný zásah většinou rozhodl o vítězi.
Bojovníci byli velmi zruční a silní. Neexistovali buď žádné nebo jen minimální ochrané
pomůcky, takže každý zásah soupeře většinou pěkně zrušil.
Takový zápas probíhal tak, že bojovníci vystoupili na pódium, potřásli si rukou, trochu
od sebe odstoupili, poměřili se navzájem, pak jeden zaútočil a do pár sekund byl souboj u konce.
Souboje nebyly nikdy hezké na pohled. Jednou také Liu Wan Fu bojoval v turnaji, kde se měl
utkat se svým starším (pokročilejším) kungfubratrem cvičícím Lanshou. Liu v té době cvičil
teprve krátce. Jeho soupeř byl horkým favoritem a každý čekal že na turnaji snadno vyhraje.
Když oba nastoupili do ringu, řekl mu Liu Wan Fuovi jeho soupeř: "Nemáš žádnou šanci,
klidně jdi domů". Liu mu na to řekl: " Přišel jsem si zabojovat, takže je mi jedno zda vyhraju
nebo prohraju, jdeme na to". Liův soupeř prudce zaútočil. Kopl Liua do holeně
a hned zvedl nohu, aby mu dupl na nárt. Liu kop do holeně ustál a ve chvíli, kdy se soupeř
chystal k dupnutí, ho udeřil zápěstím do tváře, čímž ho knokautoval.
Když Liu Wan Fu dovyprávěl tuto historku, usmál se a řekl: "první zásah většinou rozhoduje boj".
Liu vysvětluje, že cvičí sestavy každý den svého života, ale přesto se nikdy neoddálil od
reálného využívání technik v boji. Nevěří starým historkám o legendárních mistrech, kteří
bojovali přesnými sekvencemi technik ze sestav. Říká, že tyto historky většinou vymýšlejí po mistrově smrti jeho žáci.
Když Liu vyhrál titul šampiona v těžké váze v roce 1952, psaly potom všechny noviny, že
použil techniku "Zlatý bažant roztahuje křídla". Liu vysvětluje: "Nic takového. Prostě jsem
kopnul soupeře A pak jsem ho kopal tak dlouho dokud nebyl K.O".
Liu si myslí, že mnoho pohybů v sestavách, speciálně v sestavách Pakua, nemá přesnou konkrétní
návaznost na bojové využití. Tyto pohyby jsou praktikovány spíš pro rozvoj určité
specifické dovednosti, typu síly nebo mechanického principu. Kdyby jste je chtěli přesně
použít v boji, budou moc pomalé a překomplikované. V boji musíte být přímý, mít rychlé reflexy
a také musíte být velmi pohyblivý a dostatečně silný. Liu poznamenává, že lidé, kteří
se snaží pohyby z Pakua sestav přesně aplikovat a používat v boji, nebudou nikdy v reálném
boji dobře bojovat. Liu říká, že to, že byl dobrý v boji, bylo díky tomu, že před tím než
začal praktikovat Pakua, získal dobré základy v Tongbei, Baji a Lan Shou.
Liu Wan Fu také vytvořil vlastní Pakua sestavu, do které zakombinoval všechny své zkušenosti
a oblíbené techniky z Pakua a výše zmíněných stylů. Tato sestava se jmenuje "Bojové Pakua".
Liu si také myslí, že většina historek o starých legendárních mistrech je nepravdivá.
Vzpomíná si, jak četl v jednom časopise o bojových uměních o mistrovi, který vyskočil na střechu domu.
Neexistuje nikdo, kdo by vyskočil a přistál na střeše. Tyto historky podávají
velice zkreslenou a nerealistickou představu o bojových uměních.
Liu říká, že studuje bojové umění celý život. Snažil se vždy setkat s každým dobrým učitelem
o kterém slyšel, ale nikdy neviděl nikoho, kdo by měl nějaké nadpřirozené schopnosti,
které lze vidět ve filmech nebo o nich číst v knihách a časopisech.
Podle Liových zkušeností je to nejdůležitější v boji - rychlá reakce, vybroušené techniky
a schopnost správně použít sílu. Aby se člověk všechny tyhle věci naučil, musí mít dobrého učitele.

Výukové metody Liu Wun Fua
Liu začíná výuku s protahovacími cviky, stáním v pozicích a učením základních kopů.
Když žáci získají dostačující úroveň v koordinaci, rozhýbanosti a stabilitě, začne je učit
Tantui (sestava Pružné nohy). Všechny tyto metody nechává studenty procvičovat poměrně dlouho.
Říká, že dobrý trénink se musí stávat komplikovanějším postupně, během dlouhé doby.
Moderní wušu školy učí studenty mnoho věcí příliš rychle. Chcete-li být dobří, musíte
věnovat dlouhý čas základům. Lidé vycházející z moderních wušu škol nejsou většinou moc
dobří, protože nemají "zvnitřněné" základy. Co se týká moderních závodních wušu sestav,
poznamenává Liu, že ještě neviděl takovou, o které by si myslel něco dobrého.
Vypadají dobře, ale nemají žádný obsah.
Protože Liu dává takový důraz na boj, zeptal jsem se ho, jakou hodnotu pro něj má cvičení
sestav a různých cvičení ze stylů které cvičí. Liu odpověděl, že nejdůležitější jsou
základní cvičení, které jednak rozhýbou, dále rozvíjí koordinaci a rovnováhu.
Sestavy pak učí plynulosti, pohyblivosti a rytmu. Vysvětluje, že je pro tělo dobré,
aby bylo ve všech těchto aspektech dobře vytrénováno, protože to pak umožní dobře bojovat.
Liu dále učí bojové dvojsestavy a Pakua verzi Tuishou (Tlačící ruce), které zlepšují
schopnost být senzitivní na soupeřovi pohyby, správné používání úhlů a odpovídající použití síly.
Tyto metody však bojovníkovi neumožní natrénovat plnou rychlost technik a načasování.
Také ho vůbec nepřipravují na statečnost v boji (psychologickou stránku). Liu říká, že
když s někým bojoval, nikdy se ho nebál. Když na něj soupeř vystartoval, skočil mu rychle do
útoku a udeřil ho. V reálném boji není většinou čas na kryt a nějakou "hezkou"
kontratechniku.
Liu si myslí, že většina pohybů v kruhových sestavách Pakua nemá konkrétní
přesnou aplikaci. Pakua formy jsou cvičeny hlavně pro rozvoj těla, zvláště pak pro posílení
pasu, flexibilitu kloubů, sílu nohou a rychlost pohyblivosti (kroků).
Věří, že chcete-li se naučit bojovat stylem Pakua, je třeba pohyby ze sestav rozkouskovat na jednoduché techniky.
Tyto jednoduché pohyby pak musíte repetitivně každý den drilovat
jako aplikace a zkoušet různé jejich varianty .
Díky tomu, že Liu Wan Fu cvičil mnoho různých stylů, má zcela unikátní pohled na vnitřní styly.
Nejprve cvičil vnější metody jako např. Železné tělo, třesení dlouhou tyčí, provádění úderů a
kopů do pytle a zvedání těžkých předmětů prsty. Nyní však cítí, že není třeba v začátcích
klást na tyto metody takový důraz. Máte-li dostatečné základy ve vnitřních stylech,
jako je např. 5 prvků Xingyi, je to dostačující pro další kvalitní rozvoj.