Rozhovor s velmistrem Ma Xianda o vývoji a situaci současného wušu

V rámci standartizace wušu v ČLR byl v poslední době přijat systém hodnocení bojových mistrů - takzvaný "Duan systém". Je děvět hodností - 1 - 9 Duan (čti toan). Pouze 5 mistrů bylo ohodnoceno jako držitelé 9 stupně : Cai Longyun, He Fushun (který ovšem nedávno zemřel), Liu Yuhua, Zhang Wenguan a Ma Xianda. Velmistr Ma je nejmladším z těchto živoucích legend.

Ma Xianda se narodil v roce 1932 v muslimské rodině, ve které se bojová umění praktikovala již šest generací. Ma studoval pod vedením svého otce Ma Fengtua - generála armády vládce

Feng Yuxianga a strýce Ma Yingtua (mimo jiné učitele Zhang Wenguana).

Postupně ovládl styly Tongbei Pigua, Kaimen Baji, Ba Shan Fen a Chuo Jiao. V pozdějších letech byl také jedním z prvních číňanů, kteří studovali západní box a šerm pod vedením profesionálů ze západu. V roce 1952 na prvním poválečném turnaji ve wušu zvítězil v Leitai (volný boj), v šermu krátkou zbraní (šavle, krátká tyč, meč) a ve formách. Následující rok zvítězil na turnaji v Huabei, kde se sešli nejlepší šermíři z celé severní Číny.

Ma zasvětil celý život bojovým uměním. Po ukončení Hebeiské pedagogické fakulty nastoupil jako profesor wušu, boxu a šermu na Xianské fakultě TVaS. Velmistr Ma učil během své 30 leté kariéry přes 10 000 studentů. Působil také jako rozhodčí na nejvyšší úrovni. Publikoval mnoho knih a článků. Jeho největším literárním počinem byla "Velká encyklopedie wušu".

V roce 1995 byl vyhlášen jedním z 10 nejlepších trenérů wušu v ČLR.

Mistr Ma hovoří : O vývoji wušu:

V žargonu čínských komunistů jsem něco jako "starý voják". Celý můj život je zasvěcen bojovým uměním. Jsem profesionální bojovník.

Moderní wušu se vyvíjí od roku 1949. Bohužel se vláda rozhodla, že bude do jeho vývoje zasahovat. Většina těchto zásahů však wušu akorát uškodila. Jak říkají číňané "I když máš dobré srdce, může se stát , že nedosáhneš dobrých výsledků". Nebál bych se říct, že to byl přímo citelný zásah do kulturního dědictví. Například v padesátých letech existovala politika "vykořenění starých zvyků". Tak do 55 roku to ještě šlo, ale pak se situace otočila o 180° a vládní úředníci začali do dění ve wušu silně zasahovat. Zvláště se to týkalo starých tradic. Zároveň byla snaha více prosazovat nové sportovní wušu ve kterém nefigurovaly některé podstatné prvky starých škol. Aby bylo wušu kompletní musí obsahovat i cvičení pro dlouhověkost, čchikung a cvičení ke kultivaci osobnosti. Nejdůležitější je však centrální princip - "ji"(úder). Je třeba mít reálné bojové schopnosti a ne jen cvičit rychle a přesně nádherné "květnaté" pohyby určené pro demonstrace. Právě po 49 začal být důraz kladen na toto demonstrační wušu. Když člověk cvičil bojové techniky, byl nazýván "weiji" - ten kdo chce jen bojovat. Já však pohlížel na wušu vždy jako na celek. Například i Taiji má aspekt "ji". Všechny pozice lze použít k boji.

Před válkou nechal Čankajšek vybudovat Zhong Yang Guoshuyuan (Centrální institut wušu) a ustanovil ředitelem generála Zhang Zhijianga. Na tomto institutu učilo mnoho slavných mistrů.

Také byl založen Guoli Guoshu Tiyu Zhuanke Xuexiao (Pedagogická akademie Guoshu).

V každé provincii byly zakládány centra Guoshu přímo pod patronací guvernérů. Generál Zhang vykonal mnoho dobrého. Snažil se skloubit výuku wušu se západními pedagogickými metodami. Také vyčistil wušu od "plevele"- protože ne všechny styly a metody byly k nečemu

Když začala Kulturní revoluce byla uplně odstavena esence wušu - reálný boj. Zůstal jenom prázdný rámec, ale ten byl stále označován jako plnohodnotné wušu. Když jste řekli, že wušu má mít "ji" byli jste reakcionáři a byli jste veřejně odsouzeni. Když začal vládnout Teng Siaopching vše se uvolnilo. Wušu znovu ožilo. Začalo se se závody v Sanda (wušu box). Také se začalo masově praktikovat mezi lidmi - to bylo dobré. Ale ne vše bylo optimální. Vláda se vůbec nestarala o propagaci wušu v zahraničí, takže jste se například mohli v amerických magazínech dočíst, že wušu je druh čínského baletu. V zahraničí nikdo nemohl vidět a posoudit bojové účinky wušu.

O názvu Gongfu (kungfu) a Guoshu (kuošu):

V období ROC (Čínská republika 1911 - 1949) a dodnes na Taiwanu jsou čínská bojová umění známa pod názvem Guoshu. Je pro to důvod. Tento název vymyslel můj otec.

Byl "kungfu bratrem" generála Zhanga. V té době se čínskému malířství říkalo guohua (národní malířství), čínštině guoyu (národní řeč) a tradiční medicíně guoyi (národní lékařství).

Takže přirozeně bylo bojové umění nazváno guoshu (národní umění). V některých severních oblastech se wušu říkalo bashie (hodné respektu). Během posledních dvou dynastií bylo wušu nazýváno wuyi (bojová schopnost). Ještě dříve se wušu říkalo shoubo (boj rukama). Po roce 1949 bylo bojové umění nazváno Wušu, aby se odlišilo od předválečného Guoshu.

V zahraničí je však stále nazýváno Kungfu , což je ovšem mylné, protože i pití čaje je kungfu.

Kungfu se dá volně přeložit jako "úroveň chápání".

O wušu jako olympijském sportu

V ČLR jsou soutěže v Sanda Wang (fullkontaktním wušu boxu) velice populární a mají velkou podporu v médiích. Naopak souteže v Taolu (standartizované moderní závodní sestavy) vypadají spíše jako tanec. Na závody ve formách už dnes nikdo nechodí, protože se nikdo nechce dívat 100x za sebou na tu samou sestavu. Když se wušu nestane olympijským sportem začne upadat, protože se vláda nebude starat o jeho popularizaci a dotování. Na druhou stranu, když se wušu stane olympijským sportem, budou prosazovány pouze soutěžní disciplíny a ostatní začnou upadat.

Navíc se wušu stane sportem pro úzkou skupinu profesionálních sportovců, kteří by měli zastupovat celý náš národ. Toho se wušu kruhy obávají. Všechno je výsledek úřední politiky.

Úředníci chtějí vykázat, že něco dokázali. Jestli se wušu stane sportem (se vším co k tomu patří) pak už to nikdy nebude to staré čínské umění. Thajský box také není olympijským sportem a přesto je stále velmi populární. Olympijský box nebo basket nikdo moc nesleduje.

O Sanda

V moderním "wuxia" (filmech a beletrii s bojovými prvky) je mnoho létání a nesmyslných technik. Není ukazováno reálné wušu. Z wušu nelze udělat pohádkový příběh. Naopak je třeba vědeckého přístupu. Wušu musí být založeno na vědě. Kritikové často říkají, že bojovníci Sanda nemohou konkurovat thaiboxerům. Ale wušu je něco co se dá trénovat a zlepšovat, je o boji. Jestliže nejsou naši závodníci schopni postavit se thajským boxerům - pak je to jen proto, že nejsou dobře vycvičeni. Většina dnešních profesionálů má za sebou pouze 4 roky na univerzitě. To je moc málo na to jak je wušu hluboké. Například v roce 1999 se konalo utkání na Hawaii - Čína vs USA, kde byl můj syn rozhodčím. Nedopadlo to dobře. Zkritizoval jsem naše Sanda před vedením.

Naše sanda vypadá jako "YinYang Ren" (promíchání Yinu a Yangu v těle) a to proto, že neobsahuje skoro žádné wušu techniky. Je to v podstatě západní box a navíc špatný box..

Byl jsem jedním z prvních číňanů, kteří studovali západní box a později jsem byl dokonce šampionem v boxu. V moderním wušu kopy nevypadají jako v klasických stylech. Klasické styly mají překrásné propracované a hlavně devastující techniky kopů, ale dnes je neumí skoro nikdo používat v praxi. Jediné co závodníky odlišuje je oblečení. Korejce, Japonce, Thajce nebo bojovníky Sanda od sebe podle technik nerozeznáš. Byl jsem po válce prvním šampionem v Sanda. Tehdy mi bylo 19. Existovaly pouze tři váhové kategorie - do 54 kg, od 54 - 80kg a nad 80 kg. Já byl ve střední váze. Tehdy se sjeli bojovníci všech možných stylů, ale ty jsi vždycky mohl říct co který bojovník cvičí za styl. Teď v Sanda to říct nemůžeš. Není zde žádný (individuální) charakter. Je to hlavně tím, že se nikdo pořádně nevěnuje základům. Problém je v tom, že dokonale ovládnout základy je velmi pracné a nikomu se nechce se s tím obtěžovat. V budoucnu se musíme snažit dát do Sanda více z čínských bojových stylů. Za posledních 100 let bylo čínské bojové umění probíráno hlavně na papíře, protože většina lidí se nemohla věnovat reálnému boji. Teď už to zase jde - to je dobré. Musíme používat vědecké metody. Když řekneš, že znáš nějakou tajnou techniku, měl bys ji mít taky přesně prozkoumanou a měl bys vědět jak funguje. Nejde o to jenom to říkat nebo o tom psát. To nemá žádný reálný efekt. Jediná opravdu fungující laboratoř wušu je soutež v Sanda nebo bojové pole.

O soutežním boji s krátkými zbraněmi

Když se mezi lidmi začaly šířit souboje v šermu krátkými zbraněmi (šavle, meč, krátká tyč), pověřila vláda několik osob, aby rozvinuly pravidla a podmínky této disciplíny. Já jsem byl jedním z nich. Byla ustanovena pravidla a upřesněny detaily. Dnes jsou dokonce používány i speciálně pro tuto disciplínu vyvinuté ochrané pomůcky. Standartizovala se také váha a velikost zbraně - 400g a 1m nebo 1,1 m (podle pohlaví závodníka). Můj otec a strýc vyvinuli v Centrálním guoshu institutu mnoho různých druhů zbraní. Na západě zatím soutěže ve wušu šermu neexistují - pouze dvojsestavy. V Číně se už normálně v této disciplíně konají soutěže. Brzy budou standartizovány i pravidla a podmínky pro sotěžní boj s dlouhými zbraněmi. Slyšel jsem, že v Kanadě a v Japonsku už tyto soutěže existují.

O zásadovosti

Když bylo mému učitelovi 90, jel jsem na oslavu jeho narozenin. Pronesl jsem řeč a pogratuloval mu k tomu, že tak dobře vyučuje a proto má dobré studenty, kteří organizují takovou oslavu.

Můj učitel k nám mluvil o respektu ke stáří, učitelům a jejich myšlenkám.

V dnešní době je společenská etika ve špatném stavu. Ve všech čínských komunitách nevyjímaje Taiwan je tomu tak. Staří mistři nepocházeli z vysokých společenských vrstev, ale přesto měli dobré a čestné studenty. Tito studenti totiž měli hodně "de" (zásadovosti). Naučili se od svého učitele bojové umění a teď jsou úspěšní, takže uspořádali velkou slavnost. To byl důkaz, že učitel byl úspěšný. Tiang Ceming jednou řekl, že by jsme měli používat "de" jako politiky k vedení země. Čankajšek to prohlašoval také.

"De" se v té době charakterizovalo výrazem "siwei bagang" - 4 dokonalosti a 8 vlastností.

Li - zdvořilost, Yi- civilizovanost, Lien - čestnost a Chi - etika;

Chong - vlastenectví, Xiao - úcta k rodičům, Ren - dobrotivost, Ai - soucitnost, Xin - spolehlivost, Yi - graciéznost a Pin - harmoničnost.

Všichni číňané tyto pojmy znají z nápisů na obrazech, ale nikdo neumí praktikovat Li a Yi.

Jak pak tedy lze mluvit o "de". První věcí kterou se musíme naučit Xiao a pak Chong,.

Dnes už ani většina lidí neumí prokazovat úctu rodičům. De je skutečně základní potřeba.

Charakteristiky "de" zahrnuje i "wude" - bojová etika. Wude není prázdný pojem. Musíte mít "wude" v sobě. Jedině tak můžete dosáhnout pravého "wucai" (bojová dokonalost). Pouze pak je také možné své schopnosti ukazovat (a učit).

Z období 3 království (226 - 265) jsou známi tři hrdinové - Guan, Zhang Fei a Liu Bei. Ani všichni tři dohromady nebyli schopni porazit Lu Bua. Dnes můžeš navštívit chrámy zasvěcené prvním třem hrdinům, ale ani jeden, který by patřil Lu Buovi. Proč je tomu tak? Lu Bu byl sice nejlepší, ale neměl žádné "de". Zabil svého otčíma a ještě další příbuzné.

Pro všechny bojové kruhy včetně lidí ze západu je nejdůležitější otázkou, jak dosáhnout vyššího stupně "wude". Když je "wude" silné a každý ho následuje, začne se postupně měnit i celá společnost.