Xing Yi a jeho využití v armádě
Článek byl publikován v dubnu 1999 v magazínu Black Belt. Autorem je D. Rovere
(překlad V.J)

" Rozdíl mezi Xingyi, které tě učím a které se učili důstojníci za druhé světové války
v čínské armádě je dost značný. Ty se můžeš učit víc a máš víc času na to, vybrousit
své umění."
Tohle mi řekl v roce 1988 můj učitel, plukovník Chang Hsiang Wu, když jsem se ho
zeptal na využití Xingyi během světové války.
Byl jsem tím dost překvapen.
Dostal jem zrovna nabídku učit v armádě boj nablízko. A tak jsem požádal
mistra Changa a jeho ženu, majora Chang Yen Ying (žákyni legendárního Du Shen Wua
a první instruktorku čínských komandos) o rady, jak co nejlépe strukturovat
výukový program.
Během povídání se mistr Chang vrátil ke svým zkušenostem z působení v armádě.
Také, aby mi pomohl, se šířeji rozhovořil o aspektech strategie v boji i v
tréninku, které jsou příčinou toho proč je Xingyi tak efektivní.
Ačkoliv je Xingyi původně styl zaměřený hlavně na boj holýma rukama,
obsahuje také cvičení s několika tradičními zbraněmi.
Díky reputaci, kterou si Xingyi bojovníci získaly v (Leitai turnajích)
ve 20. a 30. letech 20. století, přijalo Xingyi jako základní výukový
program boje na blízko mnoho čínských armádních jednotek.
Mnoho slavných mistrů Xingyi působilo jako instruktoři v arámdě.
(např. Sun Lutang, Wang Xiang Zhai, Huang Bo Nien a mnoho dalších ).
Jednou z jednotek která se svým uměním boje na blízko brzy proslavila
ve válečném konfliktu byla právě jednotka z Centrální vojenské akademie
v Nankingu, kterou učil právě můj učitel plukovník Chang Hsiang Wu.
Spolu s technikami holých rukou, byl důraz kladen také na výcvik
boje s tradičními zbraněmi jako je meč a kopí. Ty však byly záhy nahrazeny
v rámci modernizace, kopí - puškou s bajonetem a meč - důstojnickou
šavlí evropského stylu.
Mistr Cheng mi hned v počátcích povídání zdůraznil, že s blížící
se válkou také nabývalo na rychlosti tempo přípravy boje na blízko.
V Nankingu probíhal trénink ve třech fázích, které zabraly tak
kolem 2 měsíců. 1. fáze bylo ovládnutí základů a forem (prvků, zvířat).
2. fází výuka aplikací, 3. volný boj.
Boj zbraněmi zabral zhruba stejně času, ale trénink byl rozdělen do 4. fází.
Neučili se všechny pohyby Xingyi. Kvůli času se trénink soustředil na
techniky 5 prvků, na dvojformu 5 prvků a na Spojenou formu 5 prvků.
To je základ a to nejdůležitější v Xingyi. Kdo tyhle formy pochopí,
dokáže si je libovolně variovat a přizpůsobovat. Navíc se každá z těchto
technik, je-li dobře pochopena stává smrtící zbraní.
Navíc pochopí-li někdo principy 5 prvků, půjdou mu snadněji i techniky
se zbraněmi, které z 5 prvků vycházejí.

V armádním výcviku má kvalita rozvoje skupiny přednost před rozvojem jednotlivce.
To je možná v rozporu našeho normálního cíle dosažení osobního perfekcionismu,
ale je to plně v souladu s potřebami války a válečných operací.
Od všech důstojníků se očekávalo, že dosáhnou té samé úrovně za stejnou
dobu jako jejich kolegové. Trénink byl zaměřen na přežití a úspěch v bitvě
stál hlavně na tom, že byl každý schopen postarat se sám o sebe.
Jediný slabý článek v řetězu, mohl způsobit smrt. neexistovalo selhat.
Plukovník Chang také hned zdůraznil, že ačkoliv trénink v Xingyi je poměrně
ortodoxní, on sám se tradičního postupu tak úplně nedržel.
Většina jeho současníků, kteří učili Xingyi v jiných jednotkách
udržovala klasickou výuku ve třech fázích - 1. stání v Santishi, 2. postoje
a kroky, 3. samotné techniky. Vše odděleně, až později kompletně
při cvičení forem. V Nankingu učil Chang jinak, vše hned dohromady.
To zaručovalo, že se důstojníci stačí naučit načasování, přenášení váhy a stabilitu,
což dost zrychlilo výukový proces.
Plukovník Chang také poznamenal, že rozhodně nechce kritizovat výukové
metody svých kolegů, že oba přístupy měli zhruba stejné výsledky.
Jeho metoda však byla rozhodně co se času týče rychlejší, a tedy
i příhodnější pro potřeby tehdejší armády .
Výhodou Xingyi proti jiným bojovým systémům je, že je jednoduché na cvičení,
a na zapamatování. Také má jasnou strukturu a přímost. To je známo jako "uniformní
teorie" tedy to, že každá technika (princip) se dá jasně transformovat
z jedné zbraně na druhou (myšleno včetně holých rukou).
V bojových kruzích můžeme často slýchat, že zbraň je jen prodloužením ruky.
To je však dle Changova názoru jen částečně pravda.
Měli-li byste ruce dlouhé jako kopí, nebude stejně most propíchnout soupeře
jako by jste to mohli udělat reálným kopím.
Proto Chang upravuje výše zmíněné přísloví na :
Každá zbraň je sice prodloužením ruky, ale zároveň má svoji unikátní charakteristiku.
V případě kopí je to říznutí a píchání, v případě meče sekání a bodání.
Každá zbraň má také svou specifickou délku a váhu.
Dýka má stejnou charakteristiku jako meč, ale je krátká, takže nemá
takový dosah. Navíc její lehká váha neumožňuje sekat tak mocně jako meč.
Uniformní teorie v Xingyi toto bere v potaz při tréninkovém procesu a
soustředí se hlavně na pochopení mechaniky pohybu těla, aby bylo dosaženo
maximálních účinků ať je používána jakákoliv zbraň.

Současně toto je i přirozený proces, když se učíte strategii boje.
Tato strategie tréninku umožňuje snadno zvládnout a pochopit potřeby
každé zbraně. Ta samá strategie tréninku umožňuje vojákům i v případě
boje holýmama rukama přirozeně reagovat. Plukovník Chang vyučoval
na akademii důstojníky i umění strategie podle Sun Czuovi knihy "Umění války".

Je jasné, že v boji si vojáci vybaví a použijí pouze ty nejjednodušší věci
které se během výcviku naučili.
Velký stres a psychická zátěž jsou hlavním faktorem, který narušuje učební proces
a nakonec také způsobuje selhání při nutnosti využít optimálně techniku.
Systémy boje na blízko, které se vyučují v armádách na západě tuto skutečnost
často pomíjejí. Má to mnoho různých příčin, ovšem jedna z hlavních je to, že
každá technická oblast boje na blízko (boj rukama, boj nožem, boj bajonetem atd.)
má svoji vlastní teorii a jiné principy jak aplikuje techniky.
Výsledkem je přehršel technik a principů, které se nakonec stanou nepoužitelné
ve chvílích kdy máte jen zlomek sekundy na rozhodování v bitevní vřavě.
Taky se může stát, že voják musí v určité situace využít nějakou improvizovanou
zbraň, a co pak. Měl jsem možnost studovat přes 1000 zdokumentovaných případů
boje na blízko z Vietnamské války a většina vojáků vůbec nebyla schopna použít
to co se naučili a co se očekával, že by měli umět.
Většinou měli zmatek v hlavě z toho, že si nebyli schopni rychle vybavit
odpovídající techniku nebo poučku, která by na situaci byla odpovídající.
Kdyby se naučili pár jednoduchých a jasných principů, mohl by být výsledek
těchto akcí úplně jiný.
Tím bylo využití Xingyi ve válečném období v Číně při výcviku armádních důstojníků
vcelku logickým vyústěním.
Plukovník Chang to shrnul do několika bodů:
Prvním byla akutní potřeba nějakého systému boje na blízko. Na západě byl důraz
kladen na vybavení palnými zbraněmi, ale jednotky v Číně byly tehdy vybaveny
velmi chabě a zastarale. Takže bylo nutné více se soustředit na výcvik boje
na blízko. Bylo třeba nějaký funkční bojový systém - a tí bylo právě Xingyi.
Dalším cílem bylo naučit důstojníky perfektně strategii pomocí studia klasické
knihy "Umění války" od Sun Tzu. Toto umění dobře posloužilo čínským důstojníkům
tehdy a slouží jim dodnes.
Dalším bodem bylo, že válka s Japonskem probíhala nejen na fyzické úrovni, ale
i na duchovní úrovni. Japonci byli nejen skvěle vybaveni, ale také byli trénováni
v tradičním bojovném duchu Bushido. Číňané byli naopak silně ovlivněni kunfuciánskou
vírou v lakavost, dobrotu a čestnost. Toto zakořeněné chápání se pomocí teorií
Xingyi jako je např. teorie 5 prvků podařilo přesměrovat do větší bojovnosti.
Historicky sahá původ této teorie až do období dyn. Shang.
Jedna úroveň použití této teorie v Xingyi tkví v tom, že se pomocí ní učí
základní principy strategie. Každá technika koresponduje s určitým prvkem,
každý prvek v souladu s touto teorií ovlivňuje nebo je ovlivňován jiným prvkem
tedy technikou.
Aplikací těchto kombinací do technik útoku a obrany, vzniká jasný , logický a
hlavně funkční základ pro boj na blízko.
Výukou tohoto konceptu dosáhli instruktoři dvou cílů najednou. Vštípili
vojákům dobře techniky boje a zároveň vytvořili kulturně duchovní spojnici
mezi moderní čínskou důstojnickou elitou a "rytířskými" hrdiny starých časů.
Třetím bodem je způsob jak jsou techniky v Xingyi nacvičovány.
Nejsou zde žádné kombinace technik, kdy by jste chvíli útočili dopředu a
v zápětí se zase stahovali dozadu. Cvičení pohybů/forem v Xingyi je plně
v souladu s agresivnější vojenskou náturou. Pohybujete se prudce
vpřed, to vám umožní dostat se rychle a překvapivě do efektivní vzdálenosti.
Velkou výhodou je tato schopnost v boji proti noži nebo krátké šavli.

Pohyb vpřed není samozřejmě to jediné. Všechny techniky 5 prvků využívají
další plynulé navázaní technik nebo alternativní akce. To pomáhá
praktikujícímu několika různými způsoby:
1. Plynulá návaznost umožňuje využít váhy těla při vedení úderu.
Tak např. při Pi Quan (Štípání) prováděném jako protiakce způsobí setrvačnost
celého těla velkou sílu dopadlé ruky, která tak poškodí protivníkovi
krk nebo spánek. Při Pi Quan prováděném šavlí umožní tato síla proniknout šavli
hluboko do protivníkova těla.
2. Plynulá návaznost (kombinace) v Xingyi je vhodná pro jakýkoliv typ terénu.
I v případě bahna, ledu, sněhu či písku se může bojovník Xingyi snadno
pohybovat a pevně stát. Postoje jsou co nepřirozenější, nedochází k žádnému
extrémnímu přepínání, vysunování nebo nestabilním mezipozicím.
Výsledek práce nohou v Xingyi je snadná změna úhlu a výšky útoku a
schopnost dosáhnout okamžitě smrtícím úderem (nebo alespoň několika zraňujícími
údery) protivníka. Techniky, které vyžadují několik pohybů, aby jednoduše
srazily protivníka jsou na bojišti nepoužitelné.

S vyjímkou několika málo technik, reflektují všechny ostatní techniky Xingyi
požadavky, které byly popsány výše. Postoj, pohyb, využití váhy těla a maximální
mechanická efektivnost jsou principy, které se využívají v rámci uniformní teorie
při jakékoliv technice beze nebo se zbraní.
Plynulé kombinování jednoduchých technik a jejich používání na krátkou vzdálenost
znamožňuje soupeřovi pořádně se bránit.

Na konec mi dal mistr Chang jednu velmi důležitou radu:
Pamatuj si, že boj je vždy bojem o život. Nejde-li o život, pak nemusíš bojovat.
Je-li tvůj život ohrožen, pak dělej všechno co musíš, abys přežil.
Přestože u mistra Changa cvičím mnoho let, pochopil jsem tuto pravdu až teď a
plně s ní souhlasím.
Také už vím, hluboko ve svém srdci, že rozdíl v tom jak cvičím Xingyi já a jak
bylo cvičeno před válkou je skutečně podstatný.