Čínští muslimové a kungfu - Baji Quan a Tongbei Quan



Velká vlna muslimských emigrantů přišla do Číny ve 13. století jako důsledek Čingischánových tažení na západ (do oblasti Persie).Také ve stoletích předcházejících za vlády dynastie Sung a Tchang kdy patřila Čínská říše k nejrozvinutějším oblastem na světě se v jejích přístavech usazovalo mnoho arabských obchodníků, kteří tu vytvářeli svébytné komunity. Tito obchodníci s sebou přinesly i islám a mnoho číňanů k němu během této doby konvertovalo. Ze všech těchto skupin obyvatel se během posledních století vyprofilovalo etnikum v čínštně zvané Hui

Většina muslimských enkláv sídlí v provinciích Chenan, Chepei, Šantung a Šansi (tedy spíše na severu ). Muslimové byli často terčem represí, hlavně díky svým odlišnostem od okolních Chanů a tak začali jejich vůdcové brzy nabádat své spoluvěrce ke "svaté praxi" bojových umění.

Jednak aby urychlili integraci a také ke zvýšení sebeobranných a domobranných schopností muslimských komunit. Díky tomu začali muslimští vojáci brzy vynikat. Mnoho slavných generálů, kteří pomáhali nastolit dynastii Ming a porazit zbytky Mongolů bylo právě z muslimského prostředí.

Během vlády dynastie Čching (18 - 19 stol.) Byli muslimové opět vystaveni represím ze strany Mandžuských vládců. Zvláště zákaz vlastnit zbraně byl pro muslimy příčinou k častým rebéliím.

I když právě toto nařízení (podobně jako na Okinawě) způsobilo v muslimských oblastech nárůst zájmu o bojové dovednosti a vybroušení sebeobranných technik k dokonalosti.

V dnešní době opět narůstá v souvislosti s otevíráním Číny západu popularita muslimských stylů, i když dnes už jejich původ připomínají jen obřadní čapky jako součást cvičebního oděvu nebo muslimská jména některých technik. Charakteristické jsou pro muslimské styly dlouhé máchavé pohyby a střídání klidových a výbušných pohybů.

Nejpopulárnější styly spojené s muslimy jsou:

Tantui - metody pružných nohou - sestava objevující se v různých variantách ve většině severních stylů, rozvíjející sílu nohou a prudkou švihovou sílu.

Cha Quan (někdy psáno též Zha Quan) - styl generála Chamira

Hua Quan a Jiao Men

Liu He Quan - styl šesti koordinací

Qishi - styl 7 ( muslimských) světců

Aliho tyče - styl boje s krátkými tyčemi

Kopí rodiny Ma

styly boje s mečem - Suleimanův meč a Meč Koránu

a hlavně Baji Quan, Tongbei Quan a Pigua Quan.

Mnoho těchto stylů bylo později v různých variantách pospojováno s jinými styly, tak vznikly

např. Xingyi Liuhe, Tongbei Pigua, Baji Tanglang atd.

    



Ba Ji Quan



Doba vzniku ani jméno tvůrce se v žádné legendě nezachovaly. Prvním známým mistrem Baji byl Wu Zhong (1712 - 1802), muslim, který byl v okresu Cang v provincii Chepej zapojen do proti Čchingského odbojového hnutí. (Dynastie Čching - vládcové z kmene Mandžu ze severo- východních hranic Mingské říše, kteří ovládli území Číny od 18 - začátku 20. stol.). Wu Zhonga do bojových umění zasvětili dva potulní taoističtí mniši Lai a Pi, kteří nejspíš působili jako rozpoutavači protičchingských rebélií v provincii (takže zastírali svoji identitu). Každý naučil Wu Zhonga svůj bojový styl. Tyto styly jsou dnes známé jako Baji Quan a Pigua Quan.

Baji (čti Páči) se původně jmenovalo Bazi Quan - což volně přeloženo znamenalo "Ruce jako hrábě" a poukazovalo na zvláštní sevření pěsti připomínající hrábě. Styl byl však záhy přejmenován na Baji - Styl osmi neomezených energií - což zní jistě lépe, než hrábě. Wu Zhong začal oba styly vyučovat členy své rodiny i sousedy ve městě ( spíš však připravoval povstání).Později ho vyhmátly císařské úřady a milý Wu byl popraven. Baji Quan je silový výbušný styl na krátkou vzdálenost, Pigua Quan ( Styl vychýlení a rozseknutí) je naopak plynulý a uvolněný styl na dlouhou vzdálenost.

Dcera Wu Zhonga - Wu Rong měla radši Pigua a tak začala ve vesnici kam se přestěhovala vyučovat pouze Pigua. Tak se tyto dva styly rozdělily a nadále pokračovaly každý svou cestou.

Opět je dohromady spojil až slavný bojovník Li Shu Wen (1864 - 1934), který byl pověstný svou neporazitelností. Říkalo se o něm "že nemusí nikdy vymýšlet druhou techniku, protože tou první soupeře vždy zabije".Li byl i mimořádně schopný v ovládání zbraní, zvláště pak v kopí.

Bohužel díky zabitým soupeřům měl mnoho nepřátel, takže pro nikoho nebylo překvapením, když byl ve svých 70 letech otráven. Tři nejlepší žáci Li Shu Wena byli

Huo Diange - vrchní velitel a instruktor ochranky posledního císaře Puyiho.

Li Chen Wu - vrchní instruktor pro tajnou policii Mao Cetunga a

Liu Yun Chiao - hlavní instruktor osobní gardy generála Čankajška

Díky tomu jsou také Pigua a Baji často označované jako "Styl ochranky".

Efektivnost a oblibu těchto stylů charakterizují dvě rčení rozšířená v bojových kruzích -

"Taiji je pro ministry, aby mohly utéct ze země. Baji je pro generály, aby mohli svou zem chránit"

- "Přidá-li se Baji k Pigua i hrdinové pochopí, že nemají šanci. Přidá-li se Pigua k Baji dostanou strach i démoni a duchové."

Baji je na první pohled severní styl se vším co k tomu patří. Dlouhé kruhové švihové techniky podpořené plynulou chůzí ve vysokých postojích. Plynulý tok technik je občas přerušen pomalým koncentrovaným pohybem nebo statickou pozicí po které často následuje výbušná technika.

Ač to nevypadá většina Baji technik je určena pro blízkou vzdálenost. Často se objevují údery ramenem, páky a kontry na páky, nízké kopy a údery dlaní.

Technickou osu stylu tvoří sestavy Xiao Jia (Malá forma), Da Jia (Velká forma), Liou Da Kai

(6 velkých otevření) a Dui Da (Fu Shou) - dvojforma. Cvičí se však mnohem více sestav z nichž nejznámější jsou Hei Hu (Černý tygr), Jing Gang Ba Shi (8 metod ukradení zlata),

Luohan Gung (Dovednost Arhata), Si Lang Kuan (4 mosty ke světlu) a další.

Styl obsahuje i cvičení se zbraněmi. Kmenové jsou kopí, halapartna, tyč, putao, meč a šavle.

Baji je kompletní bojový styl obsahující i duchovní trénink, Qigong, posilovací a otužovací cvičení a

sebeobranu. Duchovní trénink rozvíjí 8 duchovních postojů, vnější trénik rozvíjí schopnost pohybovat se jako osm zvířat. Qigong je určen k rozvoji speciální explozivní síly, která je nutná pro efektní používání Baji technik.



Tong Bei Quan

Známý též pod jménem Tong Bi (Tung pi) nebo Bai Yuan Tong Bei - "Bílá opice skrz záda".

Je v současnosti jeden z nejznámějších stylů vycházejících z muslimského prostředí. Původně šlo pouze o systém speciálních cvičení určený k rozvoji švihové síly v rukách. Tato cvičení vycházejí z poznatku, že aby mohla ruka udeřit velkou silou a zároveň nebyla strnulá a napjatá, musí využívat bičovou sílu, která lze vyvinout prostřednictvím zádových a ramenních svalů. Používá se představa, že jsou ruce spojené jako jeden dlouhý provaz, ukotvený v jedom bodě - středu horních zad.

O původu Tong Bei existuje mnoho legend, které sahají hluboko do historie a mají v sobě velké množství mystických prvků. Zmínky o stylu Tong Bei se objevují v knihách ze 12 a 13 století.

První reálnější postavou byl taoistický mnich jménem Lu Yu Ching, žijící někdy na konci 18. století, který svůj styl naučil Chi Xina a Shi Hong Shena. Každý z nich založil vlastní variantu Tong Bei a tak existují dodnes jasně patrné dvě hlavní linie - Shi styl a Chi styl.

Z těchto dvou později vznikaly další školy. Tong Bei bylo spojeno s mnoha sektářskými spolky, takže tajná výuka byla pravidlem. Více známý a rozšířený je styl Chi, protože jeho učitelé nebyli tak přísní v dodržování tajného vyučování.. Někteří učitelé dodnes vyučují v tajné tradici a jsou známí jako "učitelé s černou pěstí". O první velkou vlnu popularizace se postaral slavný učitel

Ma Feng Tu (1888 - 1973) známý též jako Dian Zu. Ma byl muslim z provincie Chepej. Od mládí trénoval pod otcovým vedením styly Pigua a Baji. V roce 1899 začal studovat u slavného mistra Tong Bei a Liu He - Huang Lin Biao. V roce 1909 byl přijat na výběrovou Akademii bojových umění v Tijencinu. Po ukončení školy založil spolu se svými spolužáky významnou "Společnost čínských bojovníků", které se stal předsedou a hlavním instruktorem.

V roce 1912 společně se svým bratrem Ma Yintu a několika dalšími mistry uspořádali seminární cestu do severovýchodní Číny, která měla za cíl zmapovat tzv. "Farmářské styly" (styly cvičené na vesnicích mezi rolníky). Postupně nalezli tři staré mistry od kterých se nějaký čas učili.

Od roku 1926 slouží jako důstojník armády Kuomintangu. Působí jako ochranka pro různé stranické vůdce. Zakládá několik wušu center. Od roku 1955 se plně věnoval wušu a tradiční čínské medicíně. Vyučuje na Severovýchodní pedagogické univerzitě jako lektor wušu.

V této době také přeorganizovává a systematizuje svoje poznatky. Nejsilnější body Baji, Chuojiao, Fanzi a Pigua Quanu zakombinovává do systému (nového) Tongbei Quan. Maův nejstarší syn Ma Kunta byl vyhlášeným šermířem, ale zahynul v boji s japonskými okupanty během 2. světové války.

Všichni ostatní Maovi synové se stali proslulými učiteli a byli obecně známi jako "Hvězdní bojovníci z Číny". Většina mistrů, kteří dnes vyučují Tong bei se učilo u někoho z rodiny Ma.

Tong Bei je strukturováno jako systém založený na filozofickém podkladu a aplikovaných formách

(podobně jako Xing Yi). Teoretickou bázi tvoří teorie 5 prvků. Pohybovou základnou jsou pohyby zvířat - hlavně opice, orla, jeřába a kočky. Prioritou je však opice, která je symbolem vysoké flexibility a uvolněnosti. Základní pohyby jsou rozděleny na "5 mateřských dlaní" a "8 způsobů".

5 dlaní je zavrtání, plácnutí, udeření, bodnutí a proražení. 8 metod je - zahákování, vedení, otočení, rozseknutí, utržení, navázání, zachycení a naražení.

Pohyby Tong bei jsou rychlé a švihové. Při cvičení je pravidlo "pohled orla, mysl opice". Při boji pak "široce se otevírej (před kontaktem), těsně se stahuj při kontaktu." a "ruce vystřel co nejdál, zasáhni co nejhlouběji".

Tong Bei zahrnuje následující sestavy: 12 spojených útoků, 36 rukou Tongbei (zvláští je, že v Karate stylech se často cvičí sestavy nazvané 36"), 12 postojů vnitřní práce, 12 dělových pěstí,

8 spojených metod a 36 odražení. Kmenové zbraně jsou šavle, meč a tyč.