Historie chrámu Šaolin



První chrám tohoto jména byl založen v roce 377 n.l. na hoře Shaoshi, v provincii Henan, pro buddhistického opata jménem Pao Jao. V roce 527 n.l přichází do Šaolinu indický buddhistický osvícenec Boddhidharma / Damo / . Zjišťuje, že většina zdejších mnichů je slabá a nemocná. Zavádí zde tedy speciální cvičení známé jako Yi Jing Ging / protahování šlach a čištění morku kostí / a cvičení 18 rukou světce / šipalochan šou / - vhodné ke zvýšení fyzické kondice a sebeobraně. Mniši se tak mohli bránit proti banditům a pomáhat lidem proti zločincům. Bohužel asi 30 let po Damově smrti opustilo několik mnichů špatného charakteru klášter a začali loupit a zabíjet. Díky svému výcviku byli neporazitelní. Výsledkem této události bylo uzavření kláštera. Během několika let byl však znovu otevřen, ale přijímání a výcvik žáků šli ruku v ruce s výukou etiky a morálních zásad. Od roku 600 do roku 1600 rostlo umění mnichů do nejkomplexnějšího bojového systému na světě. Během této doby rozvíjeli mniši metody meditace, vnitřní i vnější sílu, různé druhy bojových dovedností se zbraní i beze zbraně , masáže a znalosti bylin. V období největšího rozkvětu vzniklo nejméně 10 dalších chrámů jménem Šaolin.. Od 14 století byli mniši využíváni jako agenti v právních a vojenských záležitostech. Putující mniši spolu s buddhistickým učením rozšířili bojové znalosti do Japonska, Koreje, Vietnamu a Indonézie. Např.nejstarší doložený japonský styl je "techniky kontroly soupeře národa Mingů", který zde vyučoval mnich jménem Chan Yuanyen někdy v 17 století. Rok 1644 znamenal pro Šaolin pohromu. Do země vtrhli mandžuské kmeny a obsadily postupně celou Čínu. Založili zde dynastii Čching, která vládla až do začátku

20 století. Prvořadým cílem nové vlády bylo zničení největší bojové organizace v zemi - Šaolinského chrámu. V roce 1760 nabralo pronásledování mnichů vysoké obrátky a většina chrámů byla vypálena. Mniši kteří uprchli začali vyučovat bojovým dovednostem prostý lid a hodně mnichů také uprchlo do zahraničí.

Výuka mezi lidmi umožnila nebývalý rozkvět nových škol a stylů. Mnoho mnichů také stálo u zrodu tajných protimandžuských organizací, jejichž hlavnéí náplní byla bojová příprava (bohužel některé z těchto organizací přetransformovali během 19.a 20. století do mafiánských spolků). Kolem roku 1800 byl hlavní klášter znovu otevřen, ale zdaleka nedosáhl takové slávy jako v minulosti. Tento úpadek zapříčinily hlavně dva faktory. První faktor bylo zavedení střelných zbraní do pravidelných vládních jednotek. Druhým faktorem byla poměrně silná konkurence bojovníků z "nešaolinských" škol. V roce 1911 byla čchingská dynastie svržena a začalo 17 leté období občanské války. Generál Fong Yuhsiang uspořádal velké tažení, které mělo porazit místní samozvané vládce. Jedna z armád měla obsadit i provincii Henan (sídlo hlavního kláštera) , kterou ovládal vévoda Fan Chungshi. Bohužel byl vévoda dobrým přítelem šaolinského opata. Po porážce jeho vojska uprchl do Šaolinského kláštera, aby se zde ukryl. Opat odmítl vévodu vydat a tak vzali vojáci chrám útokem. Ani bojové schopnosti mnichů nezachránily klášter před naprostým zničením. Navíc většina mnichů zemřela v bitvě.

Po sjednocení země v roce 1928 začala vláda s reorganizací a revitalizací bojových umění.

V roce 1928 byl založen Centrální Kuoshu Institut v Nankingu, který si kladl za cíl spojit mistry různých stylů do jedné formální organizace s velmistrem Chan Chichiangem v čele.

Tito mistři byli Gu Zouchang (severní šaolinská pěst), Won Laishen ( Pakua ), Fu Chansong (Liu he pa fa), Wong Shaochou ( Tantui ) a Li Shanwu. Tato skupina byla známa jako "Pět tygrů severu". Později přibyli Geeng Darhai (Da Cheng Quan), Don Iengieh (Yang Taichi) a Zhun Yufon (Lo Han Quan). Tito mistři vytvořili spojením toho nejlepšího ze svých znalostí nový moderní styl (dnes zvaný také závodní) známý jako Chang Quan (Čang Čuan - Dlouhá pěst). Následně vyslala tato organizace generála Li Zhen Cha do Kantonu, aby založil jižní pobočku této organizace. Tato pobočka sdružovala mistry : Lin Intan (Moucah Quan), Tan Shan (Choy Li Fut), Lin Yaw Kuai (Dračí styl), Chang Li Quan (Bak Mei Pai) ,

Lin Shih Zon (Hung gar) a Wu Gsao Jon (Bai He - Bílý jeřáb).

Tito mistři byli známí jako "Tygři jihu". Stejně jako jejich severní kolegové vytvořily nový styl a to Nan Quan (Jižní pěst). V roce 1937 vpadla do země japonská armáda a začala 2. světová válka. Institut byl uzavřen a většina mistrů se zapojila do protijaponského odboje. Během následujících osmi dlouhých let bylo mnoho mistrů i jejich žáků zabito. Po roce 1949, kdy zami ovládli komunisté došlo k velkému exodu kung fu mistrů do Hong kongu, Singapuru a na Tchaiwan. Během tohoto období se vyprofilovala druhá generace Kuo Shu mistrů z nichž nejznámějším byl Li Mao Ching, expert na Shuai Chiao, Tang Lang Chuan a Sun Bin Chuan.

Z učení této druhé generace mistrů vyšla většina současných světových autorit na čínské bojové umění. V současné době funguje Šaolinský klášter ve zmodernizované podobě.

V sousedství hlavního chrámu bylo vybudováno hotelové zařízení.které slouží k ubytování zájemců o studium tradičního čínského Kung fu ,pocházejících převážně z USA a států západní Evropy.Zároveň slouží i jako výcvikové centrum těchto uájemců , protože je vybaveno posilovnami, tělocvičnami a tradičními pomůckami pro bojový výcvik.Úroveň výcvikových pobytů je však vzhledem ke komerčnosti celého projektu podle všech dostupných zpráv značně sporná. (Pro zajímavost - jednen den výcvikového pobytu se pohybuje zhruba okolo 300 dolarů).

V hlavním objektu kláštera probíhá stále tradiční výuka a "Šaolinské demo týmy" presentují svoje umění a dovednosti na vystoupeních po celém světě.

Pokud by se chtěl do tradiční formy výuky začlenit "nečíňan" je to skoro nemožné. Podle důvěryhodných zdrojů by musel nejdříve požádat o možnost vstpupit do chrámu jako žák Národní shromáždění ČLDR.