Shuai Chiao ( šuai čiao) je obecný název pro zápasnické umění na území Číny. Už před naším letopočtem se začalo formovat v armádních kruzích jako prostředek pro zvýšení bojových dovedností a metoda k testování sil mezi vojáky. V zápase jde obecně o to, aby byl soupeř bez pomoci úderů a kopů položen na zem, na záda, případně vyhozen ze zápasiště.

Různé verze zápasu byly a jsou oblíbené po celém světě. V bezprostředním sousedství Číny je to především mongolské GoTi , korejský Ssirum a japonské Sumo nebo Džudo.

Zápas se také stal oblíbenou zábavou jak na šlechtických dvorech, tak na venkovských trzích.

Na konci 19 století, kdy došlo v Číně k velkému boomu bojových umění bylo velmi zpopularizováno i Shuai Chiao. Postupně se vyprofilovaly tři dnes nejslavnější školy.

Tientsinská - založená na testování soupeře pomocí širokých kruhových pohybů a následném držení. Pekingská soustředící se na práci rukou a udržení soupeře pod kontrolou pomocí malých krátkých pohybů a Paotingská s důrazem na sílu, rychlost a okamžité útoky po prvním kontaktu. V roce 1928 byla v Nankingském Kuoshu institutu standartizována soutěžní pravidla Shuai Chiao. Základní techniky Shuai Chiao byly také zahrnuty do povolených útoků volného boje s boxerkami - Sanshou (sanšou). Nejznámějším zápasníkem a propagátorem moderního čínského zápasu byl bezesporu Chang Tung Sheng ( životopis KK7).

Chang formuloval základní principy, standartizoval základní techniky a vytvořil výukový systém s technickými hodnostmi. Tyto úpravy umožnily rozšíření Shuai Chiao do celého světa.

Zvláště na území amerického kontinentu existuje dnes několik silných asociací, které pořádají turnaje a združují Shuai Chiao školy.

Tvrdší forma Shuai Chiao se také dobře uplatňuje jako sebeobraný systém pro policejní a armádní jednotky. Proto je mnoho militarních oddílů z různých zemí trénováno v Shuai Chiao. Základní princip je možné formulovat jako - rychlé přiblížení k soupeři, pevný a dobrý úchop a zdrcující hození nebo páka jež vede k pádu. Techniky jsou v Shuai Chiao většinou prováděny tak, aby soupeř spadl co nejhůře, případně aby vůbec nevstal.

Trénink se skládá z nácviku základních technik formou individualních krátkých sestav, speciálních energetických a posilovacích cvičení, z nácviku házení s partnerem a z volného zápasu.