Vyprávění Wang Peishenga



- Narodil jsem se ve Wuqinu, v provincii Hebei, v roce 1918. V roce 1925, ve 14. roce republiky

probíhala občanská válka a naše rodina se díky tomu musela , pro mne naštěstí, do Pekingu.



Wang Peisheng je jedním z nejrespektovanějších mistrů Taiji současné doby. Je nejvýraznější postavou současného Wu stylu Taiji, který studoval u mistra Yang Yutinga a jeho učitele

velmistra Wang Baozhaie. Jako mnoho dalších mistrů jeho generace studoval i jiné styly,

od mnoha slavných učitelů té doby. To z něj učinilo chodící encyklopedii bojových umění.

Dnes nám prozradí něco o svém dětství a o tom jak se učil u různých učitelů a také jak dosáhl takové vysoké úrovně v kungfu.první čeho si hned všimnete, je Wangovo zdraví a vitalita.

Když něco vypráví, neříká jenom slova, vyjadřuje se celým tělem a duší.

Občas vyskočí z křesla a živě vysvětluje a ukazuje nějakou techniku. Protože jsme se už jednou setkali díky jeho studentovi Zhu Xilinovi, vynali jsme obecné formality a u čaje jsem poslouchal jeho vyprávění ve kterém se vrátil do dob svého mládí.





- Když jsme přijeli do Pekingu, žili jsme poblíž ulice Yan Yue. V této východní části města, bylo v té době nejpopulárnější Taiji a Pakua. Když jsme se nastěhovali, bylo mi tak 8 nebo 9.

Nedaleko nás byl klášter, ve kterém žil také jeden malý mnich mého věku. Jeho rodina byla slavná akrobatická skupina (Wuqiao). Hráli jsme si dohromady a od jeho staršího bratra jsme se naučili mnoho akrobatických prvků. jeden jeho další starší bratr se třeba rozběhl, udělal přemet ze kterého vyskočil saltem na zeď. Já se třeba předváděl tím, že jsem udělal 30 přemetů za sebou na malém čtvercovém stolku. Časem jsem měl výborně rozhýbané tělo. Později, když jsem cvičíval Tuishou, nebyly mě lidé schopní vyhodit vůbec z pozice, protože jsem byl schopný se ohnou nebo přikrčit do jakéhokoliv úhlu. Potom jsme se odstěhovali do jiné ulice a mě začali strašně zajímat bojová umění. Někde jsem našel solidní tyč z brosvoně, na špičku jsem přivázal kus červeného provazu a hned jsem měl kopí. Nemohl jsem si dovolit koupit železný bodec a červenou látku.

Přesto jsem však každý den cvičil bodání . Neměli jsme moc místa, a tak jsem stál ve dveřích na dvorek a píchal jsem skrz dveře ven. Každý den jsem prováděl 1000 vpichů. Když tohle děláte měli by jste dávat pozor kam bodáte, ale já byl tak zaujat počítáním a koukal se na nohy, že jsem nedával pozor co se děje venku. Jednoho dne přicházel k našemu domu Ma Gui - mistr Pakua. Byl už tehdy starý a měl hůl. Byl také docela malý, asi jako já v tom věku. Takže jsem bodnul do výše jeho krku zrovna když vyšel zpoza rohu. Mistr Ma uhnul intuitivně do strany, zachytil kopí a pokračujíc v jeho pohybu, vytrhl mi kopí z ruky tak, že odlétlo a zarazilo se do zdi sousedního domu. Byla to jenom tyč, něměla železný hrot, přesto se zarazila hluboko do zdi.

Byl jsem šokován, co to muselo být za sílu. Viděl jsem jen vibrující tyč v sousedním baráku a rozzuřeného Ma Guie. Kdyby nebyl tak bleskově rychlý, mohl jsem ho zabít.

Nevěděl jsem, že je to příbuzný jednoho našeho známého, který chodil každý den na náš dvůr posnídat, než se vydal učit bojová umění k braně Ha De.

Moje matka slyšela jek mi nadává a tak hned vyběhla ven a hrozně se omlouvala. Řekla mu jak strašně miluju bojová umění a že jsem ještě moc mladý na to, abych byl ve cvičení dostatečně pozorný. Seběhli se všichni sousedé a začali starého pána uklidňovat. Náš známý, který byl jeho příbuzným Ma Guiovi řekl "Vemte ho jako žáka" a začal se za mne přimlouvat. Já si klekl na kolena a poklonil se. Tak jsem byl přijat za žáka mistra Ma Guie, a začal jsem studovat Pakua.

Tehdy mi bylo 12 let. Ma Gui dále chodil ráno na náš dvůr na snídani a já se pak vždy k němu připojil, když šel učit k Ha De. Byl tehdy už velmi starý. Cvičil Yin Styl Pakua.

Učil jsem se u něj i 64 přímých forem a formu se šavlí. A jak bylo tradicí začínali jsme s metodou "Železného těla". Ma Gui zemřel v roce 1940.

V té době jsem už také cvičil Tan Tui (Pružné nohy) a Taiji u mistra Yang Yutinga a jeho učiltele velmistra Wang Bao Zhena. Bylo mi 14 když jsem u Yanga začal cvičit.

Yang mě učil v Tai Miao, kde tehdy sídlila Pekingská Taiji Asociace.

To jak jsem se k Taiji dostal je také zajímavá historka.

Studoval jsem klasické knihy konfucianismu. Můj učitel Ma Zhiqian byl doktorem čínské medicíny a specialistou na akupunkturu. Vždy nám zadal nějaký klasický text, aby jsme ho namemorovali a pak šel do vedlejší místnosti léčit.

Na cestě k do školy jsem chodil i kolem Taiji centra, kde vyučoval Yang Yuting.

Já miloval bojová umění a byl jsem dost zvědavé dítě. Když jsem uviděl jak pomalu a plynule se pohybují a přesto jsou jejich pohyby plné síly, nadchlo mne to a začal jsem cvičit s nimi.

Zvědavost mě ostatně zavedla k mnoha různým mistrům. Studoval jsem Tantui (Pružné nohy), Tongbei,

Shuai Jiao (zápas). Bylo tam mnoho dobrých učitelů, všichni žili blízko sebe.

Wang Baozhai v Tai Miao učil v pondělí, středu a pátek. Mistr Yang mě tam vzal. Bylo tam 300 členů, kteří cvičili různá bojová umění. Byly tam lidé ze všech společenských vrstev.

Yang se mě ptal jestli už jsem dřív něco cvičil. To bylo proto, že jsem měl velmi dobrou pamět, viděl jsem nějaký pohyb a hned jsem byl schopný ho zopakovat. Nevím proč, ale uměl jsem to.

Později jsem studoval i jiné druhy Taiji, ale v té době jsem se učil Wu styl a proto je má línie taková jaká je.

Jednoho dne přišel do Tai Miao nějaký člověk Yang, který cvičil Yang styl Taiji, ale nebyl z rodiny mistrů Yangů. Porazil všechny lidi z centra v Tuishou (tlačení rukama). Myslel jsem, že je nejlepší, nikdo ho nemohl přemoci. Přišel také do Taiji asociace a vyzval Yang Yutinga, mého učitele. Yang byl jemný člověk a vždy se snažil při Tuishou nikomu neublížit.

Vždy svého oponenta pouze nadzvedl z pozice a místo aby ho odhodil pryč, usadil ho zase dolu.

Ten kdo se vyzná v Tuishou, ví, že když je vykořeněn, prohrál.

Ten zmíněný člověk Yang, to neakceptoval. Myslel, že dokud nebude na zemi, neprohrál.

Takže když ho můj učitel vyzvedl z pozice a položil ho zpět, využil toho, a hned na něj prudce zatlačil - takže si myslel, že vyhrál. My se dívali a byli jsme pěkně naštvaný jak se chová.

Byli jsme tam pouze tři žáci. A já s ním začal tuishou hned po mistrovi. Odhodil jsem ho tak, že odletěl zádama na zeď, když se vrátil, odhodil jsem ho na zeď znovu. tak jsem to udělal ještě několikrát, takže byl za chvíli celý zaprášený. Zeptal se mně proč nepočkám až znovu zaujme pozici a hned ho odhazuji. Řekl jsem mu "Mezi mnou, tebou a zdí je dost prostoru, můžeš mi říct, proč nejsi schopný ke mě dojít ?"

Yang Yuting nás od sebe oddělil. Tenhle Yang, kterému se říkalo "Bláznivý Yang", protože "neměl tvář" (koncept mít/ ztratit tvář) odešel beze slova a už se nevrátil. Tehdy mi bylo 14.

Měl jsem na starost připravovat Wang Baozhenovi čaj, když uči v Tai Miao. Po 6 měsících se Bláznivý Yang vrátil. Zrovna jsem dával Wangovi čaj. Yang na mě "tak ty si ještě tady, co kdyby jsme si trochu pohráli". Chtěl mi oplatit souboj z minula. Jakmile zvedl ruce k souboji, srazil jsem ho tvrdě k zemi, trvalo nějakou chvíli než se zvedl. "Jsi zlé dítě" to bylo vše co řekl než odešel. Rychle přišel a rychle odešel. Wang Baozhi si mě od té doby zapamatoval, mohl jsem pak za ním chodit i na místo kde si sám cvičil. Řekl mi "Jsou ještě rychlejší věci co by si se měl naučit" . Kámen na kterém jsme cvičili Tuishou, byl za léta používání vyhlazený tak, že klouzal jako led. Představte si jak bylo těžké na něm cvičit formu, když na něm bylo obtížné i jenom stát. Síla vychází z nohou, ten kámen byl obroušenej podrážkama bot cvičenců.

Chodil jsem tam cvičit každý večer.

Postupně jsem se stával hlavním asistentem v Tai Miao, v době kdy tam učil Wang Baozhen.

V úterý, čtvrtek a sobotu učil jiný učitel a já ho neznal. Ale věděl jsem, že vyučuje speciální techniku, chtěl jsem to vyzkoušet. Když jsem ho srazil na zem, řekl jen "To dítě má kungfu, nemůžu ho porazit". Přišel pak následující den , když učil Wang a řekl mu že ho porazilo dítě.

Já jsem zrovna přicházel a on řekl - "To je on". Wang Baozhen mi řekl "To je děda Guo".

Uklonil jsem se mu a řekl mu "dědečku". Guo se uklidnil, když zjistil, že ho porazil někdo ze stejné školy a ne nějaký cizinec.

Když o tom tak přemýšlím, nechápal jsem tehdy hodnotu prohry či výhry, byl jsem jenom okouzlen silou bojových umění a silou které dávaly mému tělu.

Postupně jsem pomáhal Yang Yutingovi i s jinými třídami a nakonec jsem dostal vlastní skupinu o kterou jsem se staral. Také jsem byl stále častěji zván do různých sportovně-kulturních organizací, abych zde učil Taiji. Za zmínku stojí skupina z Ba Da Chu. Bylo tam několik velmi mocných lidí, kteří se zajímali o zdravotní aspekty Taiji, v té době kouřili opium.

Vždy když jsem tam přišel učit, zívali a byli ospalí. Lidé, kteří kouří opium jsou aktivní více v noci, přes den většinou spí.

Nejdřív jsem učil jejich děti a příbuzné. Když bylo po lekci, přišli i oni, pokládali mi otázky a chtěli si zkusit Tuishou. To také byla doba, kdy jsem získal vynikající zkušenosti, ze kterých čerpám dodnes. Byly to většinou vysocí důstojníci, chovali se džentlmensky a charakterně.

Protože kouřili opium, byli pomalí. Byl jsem schopný cvičit Tuishou i s dvěma soupeři najednou.

Když vydechovali, navezli se do mě vždy celou svou váhou jak se se předklonili. Počkal jsem až začnou nadechovat a budou připraveni zatáhnout mě dozadu. Pak jsem jim vždycky jenom lehce pomohl, takže zakolísali, nepoužíval jsem odstrčení. Mám vypěstovanou velkou citlivost na energii a dýchání soupeře. Je to právě díky cvičení s těmito lidmi.

Moje nohy jsou zvyklé udržet nápor dvou lidí, navíc jsem byl také zvyklý dávat si velký pozor, abych je nezranil. Nikdo jiný s nimi nechtěl Tuishou cvičit. Nešlo ani tak o to, že bych se jich někdo bál, ale hrozně smrděli všema možnýma voňavkama. Navíc jste se museli pohybovat díky jejich stavu velmi pomalu. Byl jsem jediný kdo měl s nimi tu trpělivost. Vždycky přišli

řekli " Pojď, dáme Tuishou, jenom 200 kol, nechci ti zabrat moc času ".

Prý jenom 200x , ale zabralo to mnoho času, byly strašlivě pomalí. Díky tomu jsem si však vypěstoval velkou citlivost v rukách.

Pokračoval jsem v učení a učením jsem strávil celý svůj život. Všechny studenty jsem se snažil vést k ctnosti. Jestliže studují bojová umění, musí se učit i cnosti.

Učí-li se čchigong, učím je také kultivovat ctnost a dobře jednat. Věřím, že co zasijete, to také sklidíte. Vše co jsem se naučil pocházelo od lidí, takže se snažím toto poznání lidem vrátit.

nevěřím, že by se staré vědění mělo držet v tajnosti. takže přesto, že jsem už starý, vidím, že je zde ještě hodně lidí, které bych měl něco naučit.