Wang Ziping a jeho dcera Wang Yurong



Wang Ziping

-V roce 1960, spolu s vládní delegací, navštívil Barmu také oficiální čínský wušu tým, vedený velmistrem Wang Zipingem. Wang předvedl v rámci demonstrace formu Meč Černého draka.

Cvičil s takovou ladností a svižností, že nemohl nikdo uvěřit, že je mu už 80 let.



- Wang Ziping se narodil v Cangxianu, v provincii Hebei, kde byla v té době bojová umění velmi populární.

Jeho děda i otec byli daleko široko vyhlášení siláci a znalci bojových umění. Ale v době, kdy se Wang narodil, nepřinášelo mistrovství v kungfu zrovna nadějné vyhlídky na komfortní živobytí.

Proto nikdo nechtěl, aby se malý Wang věnoval bojovým uměním. On byl však světem wushu tak okouzlen, že začal sám trénovat, ještě mu ani nebylo 7 let. Vykopal si příkop, na kterém cvičil skok do dálky a jámu, ve které cvičil skok do výšky. Do země zarazil pět kůlů a cvičil na nich Meihuazhang - Postoje švestkového květu. Také zvedal těžké balvany, aby si posílil svaly. Kolikrát se tak zabral do cvičení, že se zapomněl najíst. Když mu bylo 14, byl schopný skočit skoro 3 metry z místa dopředu a 2,5 metru dozadu.

Měl velkou sílu, takže často prováděl roztodivné kousky, kterými uváděl v úžas své vrstevníky.

O jeho kouscích se vypráví řada historek.

V roce 1901 se stala následující, která pro něj později měla velký význam. U jedné zahradní čajovny ve městě Jinan (hlavní město provincie Šantung) byl vodní mlýn. Wang šel okolo a začal mlýn upřeně pozorovat.

Pak řekl - "já ho zastavím". Zákazníci z čajovny se začali smát, protože si mysleli, že je to jenom nějaký frajírek, co se vytahuje. Wang si vyhrnul rukávy, zhluboka se nadechl a pevně zachytil rotující kolo.

Mlýn se zastavil. Všichni otevřeli ústa v úžasu. V tom momentě Wanga někdo chytil za ramena. Byl to starší muž, který ho odvedl stranou. "Líbíš se mi mladíku, nechtěl by ses u mě učit". Wang se uklonil.

A to byl moment, jak se stal žákem slavného mistra a bojovníka stylu Cha Quan Yang Hongxia.

Cvičil pod jeho vedením usilovně od časného rána až do soumraku. V palčivém horku i ve štípavém mrazu.

Sestavu Tantui (Pružné nohy), například cvičíval 100 x denně (kdo tuto sestavu zná, pochopí, jakou musel mít Wang trpělivost, výdrž a píli).

Často se rád toulal přírodou. Celé hodiny pozoroval různá zvířata. Orla jak se vrhá na kořist, králíka jak peláší přes pole, psa jak uskakuje před nebezpečím. Tohle vše se snažil dostat do svého wushu.



- Wang Ziping žil většinu svého života v polokoloniální zemi, viděl na vlastní oči, jak byli jeho krajané ponižováni a zabíjeni imperiálními mocnostmi. Všechny tyto zážitky v něm vzbudily velký patriotismus.

Vždy když mohl, demonstroval svou sílu a umění, aby ukázal cizincům, že číňané nejsou jenom hloupý, slabý a nemocný národ.

Skupina německých inženýrů, která pracovala na soukromé železnici spojující Jiaozhou a Jinan se doslechla o Wang Zipingově síle. Pozvali ho na stanici a chtěli si z něj vystřelit. Nechali před stanici položit ohromný mlýnský kámen. Zeptali se ho "chceš podstoupit náš test - když kámen zvedneš nad zem, ůžeš si ho nechat". Wang se zeptal, co když ho nezvedne. "- Pak ho budeš muset zaplatit", smáli se němci.

Wang si vyhrnul rukávy, zdvihl kámen nad hlavu a v klidu s ním odkráčel pryč ze stanice. Ani se nepodíval na němce stojící s otevřenou pusou a v úžasu.

- Wangova pověst dráždila amerického učitele z misijní školy v Qingdao. Byl totiž vyhlášeným zápasníkem, který ještě nikdy neprohrál. Šel tedy vyzvat Wanga na souboj. Když se dohodli na druhý den, podali si ruce. Američan podanou ruku silně stiskl a pokusil se Wanga strhnout na zem. Wang ihned tento špinavý trik prokoukl a pomocí podmetu nohou shodil američana na zem.

Druhý den, když přišel na smluvený souboj do wangova domu, uviděl jak Wang bojuje s nějakým evropanem. Šlo o německého boxera, který si přišel otestovat své schopnosti k Wangovi. Wang Ziping se pohyboval velice rychle a několikrát němce srazil na zem, než cizinec boj vzdal.

Američan byl ohromen a nabídl Wangovi 300 $ měsíčně, když ho bude učit. Wang však odmítl se slovy:

"nech si své špinavé peníze, nikdy nepřijímám cizince".

V roce 1919 přijela do Číny skupina japonských Judo expertů. Když sledovali demonstraci wushu v podání Wang Zipingem vedeného týmu, poznamenal vedoucí japonského týmu - "čínské wushu není dobré".

Wang to zaslech a velice se rozzuřil. Popadl tyč a kopí, kopí hodil japonci se slovy - "pojď zabojujeme si, já budu mít tyč, ty kopí". Japonec se na Wanga zuřivě vrhl. Wang chvíli odrážel jeho útoky, pak se usmál a řekl - " Teď je čas, abych začal útočit já". Tvrdě zaútočil a japonec skončil knokautován na zemi. Ostatní japonci se vrhli svému kolegovi na pomoc. Wang rychle sebral pohozené kopí a mohutným hlasem zařval ,

"tak pojďte blíž, jestli se nebojíte". Všichni zůstali stát jako přimražení..

V roce 1921 přijel do šanghaje americký zápasník Sullivan. V tisku vyhlásil, že když se někomu podaří ho při souboji zasáhnout, dá mu 500 dolarů, a když ho někdo knokautuje, dá mu 1000 dolarů.

Šangajští mistři vybrali Wang Zipinga. Byla podepsána smlouva a domluven termín.

Druhý den, nějakou dobu před začátkem zápasu, stál Wang na leitai pódiu (zvýšený, neohrazený prostor pro souboje v kungfu) a s někým něco probíral, když najednou vycítil, že mu někdo útočí na záda.

Ihned uhnul, rána zasvištěla kolem jeho hlavy. Hned následovala rána zespoda, Wang se otočil a pomocí úderu zápěstím, srazil američana tak, že se odkutálel z podia. Zápas skončil dřív než oficiálně začal.

Druhý den přišel Wangovi dopis, že se zápas ruší. Wang se strašlivě rozčílil a řekl poslíčkovi:

"Jsem připraven bít se kdykoliv, myslí si, že jen tak odjede bez zápasu před publikem ?".

Druhý den se však nikdo neukázal.



- Po založení ČLR v roce 1949, se stal Wang Ziping jedním z nejuznávanějších mistrů wushu a obecně známou politickou osobností. Byl poslancem v kongresu za město Šanghaj, vice-prezidentem Národní asociace wushu a členem výboru Všečínské sportovní federace. Zemřel v roce 1973, ve věku 93 let.

Zanechal za sebou 2 obsáhlé knihy a několik dokumentárních filmů, na kterých je vidět jeho naprosto dokonalé kungfu.



Wang Yurong

V roce 1928 se Wang Zipingovi a jeho ženě narodila dcera Yurong. Madam Wang Yurong začala s cvičením pod vedením svého otce v pěti letech. Nejprve se věnovala cvičení Tantui, pak Cha Chuan formy, Pao Quan,

Baji Quan a Taiji. Byla silným a vytrvalým studentem. Cvičila 6 hodin denně. Pai Da - cvičení otloukání těla, cvičila normálně s mužskými, plnou silou. Ačkoliv to bylo nezvyklé (pro mladou dívku) , uprosila svého otce, aby ji naučil cvičit s těžkou halaparnou. To byla její první zbraň.

V době, kdy studovala na vysoké škole, byla už známou osobností ve wushu kruzích. V roce 1946 vyhrála ženský wushu turnaj na 7. Národních atletických hrách. V roce 1953 získala zlatou medaili na národním wushu turnaji za cvičení forem Cha Quan a cvičení s dvěma meči.

V roce 1952 ukončila vysokou pedagogickou školu v Šanghaji. V roce 1955 se provdala za doktora tradiční čínské medicíny a respektovaného žáka jejího otce - Wu Chengdeho.

Poté působila jako profesorka wushu na univerzitě v Šanghaji. Pracovala mimo jiné i na výzkumu technik a metod různých stylů. Zvláště se soustředila na 5 hlavních škol Taiji. Vypracovala didaktický program pro výuku Taiji na sportovních fakultách. Byla prvním profesorem, jehož žáci ukončili VŠ v oboru Taiji.

V roce 1960 se účastnila jako trenérka prvního oficiálního výjezdu wushu týmu mimo hranice.

V 80. letech byla mnohokráte pozvána do Japonska, kde vyučovala Taiji, Wushu a Qigong.

Byla první ženou, která jela seminářové turné mimo Čínu. Působila jako ředitel Čínské asociace bojových umění a ředitelka asociace lukostřelby. Také je poradcem pro Asociaci Wutangských bojových umění a mnoho dalších organizací a uskupení. Napsala mnoho knih a článků, zvláště pak o Taiji.

Je velkou popularizátorkou sestavy 24 forem Taiji, 32 forem Taiji meče a 48 forem Taiji. Pracovala ve vládním výboru pro standartizaci pravidel a hodnocení ve wushu a osobně vyvinula závodní sestavu se dvěma meči. Působila také jako národní rozhodčí. Získala mnoho ocenění a titulů.

V roce 1989 byla pozvána spolu s manželem do USA, aby nějaký čas pracovala jako poradkyně a rozhodčí pro americké wushu kluby. Pomáhala také americkému národnímu wushu týmu při cestách do Číny.

Nakonec v USA zůstala. Nyní vyučuje v Houstonu.