Wen Jingming - život zasvěcený výuce



V roce 1936 vyslala Čína na Olympijské hry do Berlína tým nejlepších mistrů wušu, aby demonstrovali toto umění před světovým publikem. Tato demonstrace se stala legendární a zanechala v mnoha lidech ze západu velmi hluboké dojmy.

Členy týmu byl i Wen Jingming a jeho pozdější manželka Liu Yuhua (dnes jedna z 5 držitelů nejvyššího - 9 mistrovského stupně ve wušu).

Wen se narodil v roce 1905 v chudé rolnické rodině ve vesnici Lixian v provincii Hebei.

Většina zdejších lidí přes den pracovala a v noci se věnovali cvičení wušu.

Wen se cvičením začal v sedmi letech pod vedením svého souseda. Jeho otec však nechtěl, aby se Wen věnoval jakékoliv formě bojového umění, jednak protože měl stále v paměti pronásledování bojových mistrů ze strany vládních úřadů po neúspěšném Boxerském povstání a také protože trénink vyžadoval zvýšené nároky na jídlo a obuv. Jednou dokonce pohrozil Wenovi, že mu zláme nohy jestli půjde cvičit. Wen však večer nebyl doma a tak museli nakonec zasáhnout sousedé.

Wenova otce uklidnili a slíbili, že budou jeho syna podporovat jídlem z vlastních zásob.

Wen se tak nadále mohl v klidu věnovat cvičení.

Během jedné z demonstrací na místní základní škole, zapůsobilo Wenovo cvičení na jednoho z čestných hostů - mistra Luo Chengliho (slavného bojovníka s kopím z nedalekého města Boye) tak, že ho ihned přijal za osobního žáka.

Během následujících let ho zasvětil do stylů Koushou Fanzi a Mianquan, a do technik boje s mečem a kopím. Wen z finančních důvodů nemohl pokračovat ve studiu na střední škole a tak pomáhal svému otci na farmě a občas si přividělával jako zedník nebo horník. Přesto pokračoval během následujících 16 let pod vedením Luo Chengliho ve cvičení wušu.

V roce 1933 odešel Wen i mistr Luo do Nankingu, aby předvedli své schopnosti v Centrálním Kuošu Institutu (mece tehdejšího wušu dění). Porotu jejich schopnosti tak nadchli, že byli oba ihned přijati - Wen jako student první kategorie a Luo jako učitel. Wen díky své píli a chytrosti brzy vynikal a byl často vysílán na soutěže, aby reprezentoval dobré jméno institutu.

Pokaždé zvitězil, takže začal být trochu pyšný na své schopnosti. Mistr Luo to vycítil a aby mu udělil lekci vzal ho jednoho dne na návštěvu ke svému příteli Zhang Yingzenovi.

Wen uviděl na zdi boxerské rukavice a hned ho začali svrbět ruce, aby se mohl předvést v boji.

Bratr hostitele Zhang Yingjian požádal Wena jestli by si s ním nechtěl zabojovat.

Wen souhlasil. Hostitel pronesl ke svému bratrovi - "Yingjiane, dej pozor ať ho nezraníš, radši používej jenom jednu ruku a nedávej do úderů tak velkou sílu. To Wena silně vytočilo, protože to bral jako urážku svých dovedností a svého mistra. S cílem pořádně protivníkovi zavařit se pustil do hostitelova bratra. Snažil se jak mohl, rozdával série těžkých úderů, ale většina šla mimo. Soupeř stál vždy kousek vedle a jenom ho občas lehce udeřil do zad. Wen nakonec rezignoval a za sebou uslyšel smích svého učitele. "Nemyslíš, že se máš od Yingjiana ještě hodně co učit? Díky této zkušenosti jsi pochopil staré přísloví, že nad nebem, je další vyšší nebe, že mezi silnýma rukama, je vždy nějaká ruka ještě silnější.".

Díky otevřené politice na Nankingské Akademii se zde střídalo mnoho slavných učitelů, což umožňovalo nadaným studentům dosahovat vynikajících výsledků. Wen absorboval silné body mnoha škol a vytvořil si škálu vlastních efektních technik. V roce 1936 promoval a stal se členem národního týmu a instruktorem Národní školy wušu. Byl vybrán, aby zastupoval Nanking v týmu expertů, kteří prezentovali wušu na Olympijských hrách v Berlíně.

Zde předvedl sestavy stylu Mianquan a dvojsestavy s další legendou mistrem Zhang Wenguangem. Také se zde potkal se svojí nastávající manželkou Liu Yuhua, která demonstrovala Šaolinské sestavy a cvičení se zbraněmi.



V období mezi lety 1937 - 1948 během války a občanské války zažili s manželkou dny velké bídy.

Putovali z místa na místo, často bez práce a bez jídla, prakticky bez majetku. Jediné co Wenovi zbylo bylo praktikování wušu. Po vzniku ČLR se však situace otočila o 180°. Začala být velká sháňka po kvalitních instruktorech wušu. Wen obdržel hned několik pozvání z univerzit, aby se stal profesorem. V roce 1953 byl jmenován hlavním rozhodčím na prvním poválečném celočínském turnaji v Tiencinu. Jeho manželka na tom samém turnaji vyhrála první cenu. Wen do konce 80. let aktivně působil jako trenér, závodník i rozhodčí wušu. V roce 1980 byl vyslán do Japonska, aby zde vedl semináře a působil jako rozhodčí. Se svojí ženou zároveň vychovávali své dva syny k profesionální dráze ve wušu. Starší Wen Li působí jako profesor na Wuhanské fakultě TV a mladší

Wen Zhuang je trenérem provinčního wušu týmu.

Prof. Wen Jingming během svého života výrazně zasahoval do dění, politiky a vývoje wušu.

Stál u tvorby pravidel a podmínek soutěží v Sanshou ( volný boj) a navrhoval ochrané pomůcky.

Publikoval řadu knih a článků.

Na zdi v jeho pracovně visela tradiční kaligrafie od jeho přátel znázorňující kokrhajícího kohouta.

Měla dva významy, které Wena charakterizovaly.

Za prvé pobídku - brzy vstát a jít cvičit (za ranního kohoutího kokrhání) a za druhé hlas volající do akce. Wen ještě v 79 letech (zemřel v 80) byl vždy prvním příchozím do tělocvičny, kolikráte i přes metrové závěje sněhu.



Ve wušu kruzích je znám jeho soubor pravidel - "8 základních pouček":

1) Vždy se plně soustřeď ať jde o cvičení sestav nebo boj.

2) K vyjádření své mentality využívej výraz v obličeji, postoje i pohyby.

3) Když používáš sílu - tvrdou či měkkou, tlakovou nebo explozivní - vždy ji koordinuj s dechem.

4) Vždy bys měl používat přesné formy držení ruky, či předloktí (tak jak je to ve formách).

5) Vždy pozorně sleduj soupeře - ať je je reálný nebo imaginární.

6) Vždy drž tělo podle pravidel (podtažený zadek, uvolněná ramena, mírně vtáhlý hrudník atd.).

7) Používej korektní a přesné techniky (jak v útoku, tak v obraně).

8) Používej dobře a přesně techniky přemisťování.